lúčna, -y f.
sr. lúč, lucerna (?)
Nečetné doklady. Sr. svietedlnicě
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
lúčna (?), -y, fem., svítilna, Laterne: ty zasvietíš lúčnu mú hospodine illuminas lucernam meam Jg. (žalt. z r. 1487, ž. 17, 29); a tak, ano luczna a sviece hořie, až do třetie hodiny noci seděvše ML. 24a (možná že jsou to omyly opisovačské m. lucerna).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².