kvalt, -a/-u m.
dolož. též gvalt, -a/-u m.
k střhn. gewalt
1. násilí, uplatnění fyzické síly na úkor jiného člověka, „kvaltem“ násilně, s vynaložením síly, „učiniti kvalt“ použít násilí, učinit újmu
2. násilný skutek proti osobě n. majetku, násilný čin
Sr. ESSČ bezprávie, StčS násilé, MSS útisk, výboj
Autor: Alena M. Černá
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
kvalt, -a, -u, masc., síla, násilí, násilný skutek; z němč.: střhněm. gewalt masc. a fem. — (Já) neučini jednoho kualtu MastDrk. 234. Ktož by kwaltem jat byl MC. XXIX. kwaltem a pravým násilím Tkadl. 5b. (Krev) z moci teče a kwaltem Chir. 57b. Z kvaltu ktož by koho hnal ČelNál. XXII, 13. Ač by kto koho obžaloval z odjetí panenstvie aneb z kvaltu ženy ČelMěst. II, 74 (překl. XV stol.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kvalt m. násilí, násilný skutek; výtržnost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kvalt m. (z něm.) = násilí, síla, násilný skutek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.