|
|
|
kur, -a/-u m. kúr, -a/-u m. 1. zvl. v pl. kur, hrabavá drůbež chovaná pro vejce a maso, zvl. její samec, kohout 2. jaký (lesní) divoce žijící hrabavý pták, tetřev, jeřábek ap. 3. jen v pl. jací („robotní“, „súdoví“)vrchnostenská dávka odváděná ve formě drůbeže 4. jen v pl. kuropění, denní doba na úsvitu, kdy kokrhají kohouti V některých dokladech nelze odlišit od f. kura. K motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. kohút, kura, kurní 2, kuropěnie, kúřě Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024). 
kur, kúr (?), -a, masc., kohout, Hahn; stsl. kurъ gallus. — Jsú v té zemi kurzy, ješto nemají peřie, ale vlnu Mand. 64b. Když uslyše kury pějíc Otc. 492a. O prvospiech prvnieho kur pěnie circa pullorum cantum Lit. Tob. 8, 11, prvnieho kur pěnie Ol. tamt. (kur patrně masc., tedy plur. gen. starý). — Neviete, když to příde pán domový, příde pozdě, neb u puolnoci, nebo w kury, nebo ráno nescitis, quando dominus veniat, sero, an media nocte, an galii cantu, an mane EvVíd. Mark. 13, 35, v kury, = v kuropění. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kur, kúr m. kohout; v kury v době kuropění Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kur, kúr m. = kohout; — v kury = v kuropění Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|