kupček, -pečka m.
k kupec
expr. kupčík, drobný kupec
Dolož. též jako vl. jm. osobní Kupček. Sr. kupčí, kupitel
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
kupček, -pečka, masc., kupeček, demin. z kupce. — Sedláček neb kupczek větší má milost k bohu, než některý mnich Štít. uč. 65a. (Ježíš) vyhnal všecky kupeczki z chrámu Krist. 76a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kupček, -pečka m. malý obchodník, kupčík
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.