krútiti, -cu, -tí ipf.
1. čím kroutit, točit, (ocasem) vrtět
2. co (vlasy) kroutit, nakrucovat, kroucením upravovat
3. (o bolesti) koho kroutit, křivit
4. (o člověku) co (tělo) trýznit, mučit
5. co (abstraktního) připravovat, splétat, kout
Sr. skrútiti, nabierati, svraščiti, točiti, vrapiti, vrtěti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
krútiti, -cu, -tíš, impftiv., kroutiti, točiti, drehen. — Liudé zahřazú v onom piesce, an sě mútí, jakž sě lepké moře kruty AlxV. 2186. (Ženy) svá těla s velikú pilností připravujíc a své tváři k hrdosti, k freji, vlasy krutiecz a rozličně je připravujíc ŠtítMus. 57b, vlasy krutiec ŠtítOp. 14b. V téj přěžádnéj hlavě (Ježíšově)… sě hložie kruty, jiež svatý Jan sě dotknúti nesmějieše Modl. 54a. Zlost v tobě jest, když nepodobné myšlenie na srdci krutyſ Alb. 97b, když nepodobné myšlenie na srdci krutiſs Kruml. 222a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krútiti nedok. = kroutiti, točiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.