|
|
|
králová, -é f. králevá, -é f. k král 1. jaká (sábská) královna, žena v postavení panovnice; též fig. 2. čí (krále), jaká (česká), čeho (Českého království) královna, manželka krále v titulu králová Jejie Milost královna Dolož. též adj. poses., mimo jiné ve vl. jm. míst. Králové Hradec, a jako vl. jm. osobní Králová. Sr. královna Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
králová, králevá, -é, zpodstatnělé adj. fem., královna, Königin. Za to později královna, v. t. — Přistojí kralowa na pravici tvéj regina ŽKlem. 44, 10. Přijide čstná hodina, Kralowa porodí syna AlxV. 87. kralowa regina JidDrk. 13, kralowa též Boh. min. 22b. Králowá Alžběta VelKal. 53. Až povedú Dariovu matku, sestru i kralowu AlxH. 5, 14, i kralewu AlxV. 1897. Mechilda, lombardská králowa DalC. 49; ta kralowa tamt. kralewa englická Modl. 73b. (Král Esteru) kralewu ustavil Kruml. 90a. Bych byl mé kralowe e podlé PilC. 10. Se všěmi své kralowe junošěmi AlxH. 4, 18. Od kralewe BřezSnář. 165. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
králová, králevá, -é f. královna, choť krále Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
králová, králevá f. = královna, choť králova Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|