|
|
|
krájěti, -ěju, -ie ipf. k krojiti 1. co krájet, řezat, krájením rozdělovat na kusy 2. co řezat, odřezávat, řezáním oddělovat; též fig. 3. stříháním rozdělovat na kusy, co, čeho (látky) stříhat na díly potřebné k ušití oděvu, co (oděv) stříhat látku na oděv 4. co (sukno ap.), čeho, z čeho (sukna) stříhat, stříháním oddělovat, odstříhávat 5. co (srdce) čím (žalostí) trápit, trýznit 6. chléb krájěti plodit děti Sr. nakrájěti, rozkrájěti, vykrájěti Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
krájěti, -ěju, -ieš, impftiv., krájeti, zuschneiden; iter. ke krojiti. — (Čechové) jěchu sě dětiných rúch kragiety DalC. 84. Nová rúcha kragieti ChirB. 32b. Jeden krajčí…, když plášč (t. sukno na plášť) své ženy kragieſſe, nemohl otrpěti toho, ukrade jeho nemnoho; to uzřěv syn otci vecě: Nekraď, ten plášč kragies matcě! Hrad. 113b. — Jedenáctá přiekaza (t. manželství) jest nedostatečnost, točíž přirozená; a tak, jakož jest příslovie: ktož nemohú chleba krájeti, že sě od přirozenie nehodie k skutku manželskému, ovšem přěkážie manželství atd. HusE. 3, 207, chléb krájěti (v přísloví m. coire). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krájěti, -ěju, -ieš ned. krájet; stříhat; chléb krájěti souložit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|