krajčí, -ieho m.
k krájěti
krejčí, řemeslník střihající a šijící oděvy
Dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. krajčenec, krajčieř
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
krajčí, -ieho m. -*ie, masc., krejčí, Schneider. — Jeden kraiczy Hrad. 113b; to jáz pravím, kraiczy, tobě! t. 114a. Najviec sě to přiházie hrdým krayczom Štít. uč. 94a. kraićí dá zpósob suknu HusPost. 201a. Neste sem… ševcě, sedláky …, krayczy, krčmáře i žáky MastDrk. 43. Křižka krayczieo KolB. 26b (1495). — krayczi sartor Prešp. 2405, krayczy též BohFl. 786.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krajčí, -ieho m. krejčí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krajčí m. = krejčí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.