kotčí, -ie, masc.; z *kotьčьja. Pojato záhy za adj. — Vůz s kotcem, Kutsche: jeden kuoň a vozík kotcžij KolCC. 69a (1567); na kočzi vůz KolDD. 143a (1599). — Vozka, Kutscher: kočí rhedarius Vel. Jg., kotčí tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
