kostelík, -a/-u m.
k kostel
1. malý chrám, svatyňka; (křesťanský) kostelík, kaplička; („turečský“) malá mešita
2. expr. (pejor.) beneficium, církevní úřad spojený se správou kostela
Sr. cierkvicě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kostelík, -a, masc., demin. z kostel. — Jeden koſtelyk ML. 81b. Že u ňeho (u pána) kostelík vyslúžíš HusE. 3, 248.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².