|
|
|
koneční adj. konečný adj. k konec 1. konečný, umístěný na konci 2. krajní, umístěný na kraji 3. konečný, závěrečný, nastalý nakonec 4. konečný, poslední, zvl. završující, vrcholný; relig. odehrávající se na posledním soudu konečné, -ého n. konec, co přichází jako poslední 5. konečný, závěrečný, výsledný 6. gram. účelový, zaměřený na výsledek 7. (o úkonu) úplný, dovedený do konce, (o ději) trvalý; relig. věčný; teol. svrchovaný, absolutní 8. konečný, definitivní (opak k „nekonečný“ 3) 9. jistý 10. vymezený, stanovený, určitý Ojed. stupňováno (naše liť jest rovnějšie a konečnějšie podávanie ListářRožmb 4,21, 1449). – Dolož. též jako vl. jm. osobní Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
konečný v. koneční Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
koneční, konečný, adj., jsoucí na konci, endlich, letzt; z konec. — Ot póhonóv až do koneczneho othádanie ODub. 119. Netoliko pochybovánie o Kristovi, ale konecžne odstúpenie od ňeho ChelčPost. 9a. Hřiechem smrtedlným a zvláště koneczním nekáním HusPost. 56a. Ješto má všech činóv jiných i všech úmyslóv cíl konecznij býti Štít. ř. 54a. Causam finalem příčinu konečnau RešSir. 274b. — Doviem-li sě konecżnyeho úmysla otcě mého sententiam Ol. 1. Reg. 20, 12. — konecżnye mezě fines (hranice) t. Num. 34, 10. — Adv. -ně konečně: Utrpenie chudého nezhyne konecznye in finem ŽPod. 9, 19. konecznie pravím concludo GestaMus. 1b. Na vrch právo dovésti do prvních, druhých nebo konečně do třetích suchých dní VšehJ. 25. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
konečný, koneční adj. konečný, jsoucí na konci; nejzazší; úplný, dokonalý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
konečný adj. = nejzazší; — úplný, dokonalý Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|