končenie, -ie n.
k končiti
konec, skončení
bez končenie (o trvání) nekonečně, věčně
Jen v textech s relig. tematikou. – Sr. počátek 4
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
končenie, -ie, neutr., končení, das Enden. — Bůh…, jenž jest, byl a bude bez končenie LucidN. 1a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
končenie, -ie n. konec, zakončení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
končenie n. = konec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.