|
|
|
kolo, -a n. 1. kolo, kotouč, předmět kruhového tvaru 2. kruh, tvar kola 3. kolo, předmět kruhového tvaru přenášející pohyb kolo u vozu; páté kolo u vozu co je zbytečné, nadbytečné, nepotřebné „kola“ kol pl. n. vozík, zvl. dvoukolý, „káry“ mlýnské kolo mlýnský kámen hrnířský kruh jednoduchý stroj sloužící ke zvihání břemen pomocí kola, popř. jeho část, rumpál, kladka ap. fig. kolo Štěstěny, osud 4. popravčí kolo 5. astr. otáčející se sféra unášející nebeské těleso 6. koloběh Sr. koleso, kotúč, kruh, okolek, okrslek Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
kolo, -a, neutr., Rad; stsl. kolo rota. — Polož jě jako kolo sicut rotam ŽWittb. 82, 14, jakožto kolo ŽKlem. tamt. Hlas hřímoty tvé w kole in rota ŽKlem. 76, 19, w kole ŽWittb. tamt. — Ach světe, kak si obludný…! mdle posedí na tom stole, ktož čsti žádá na tvém kole AlxV. 1942. — Zlé kolo najviece skřípá AlxV. 216, kolo u vozu. Jímž (zlatem) bě vóz sdělán bohatě po všěch stranách, oba poly, jakž ojěmi tako koly AlxH. 3, 1. — A tu biechu kola dávná, tak chytrá i tak úpravná, jakž jich nikte nemožéše rozebrati AlxV. 1150, Gualth. 2, 76: plaustra iugumque vetus, plur. kola = vůz, Wagen (vzdělavatel český neporozuměl, že tu je hlavní věcí uzel, do něhož se splétaly provazy vycházející z toho nářadí - plaustra iugumque - , známý uzel gordický, a místo o uzlu mluví o kolech); srov. kolesa. — (Přemysl I) v Řezně kolem vzhóru kamenie tiehnieše DalC. 76, v překl. stněm.: in dem rade, kolo zdvíhací; (Smil) s knězem w kole stojieše tamt.; radějí budu w kole choditi tamt., ν překl. stněm.: in dem rad loufin. — Anděl lúči… hromem mezi ta kola Kat. v. 2878, kola mučidelná, mučidlo z kol sestrojené; dřízky od těch kuol v nebesa třeštiechu t. v. 2885; kolo plno ostrých nožiev Výb. 1, 303 (z Pass.). — Zlý oprávce toho města… všěcky, což tu bieše lidí, přěd město s sobú vylúdi; zle sě to obak poklidi, neb jakž ty liudi pobichu (Řekové), jemše ho na kolo zbichu AlxV. 1985, kolo popravné; jej na kolo vzbivše Pulk. 11a. — Jest na obloze nebeské nějaká sphæra aneb kolo, kteréž hvězdáři jmenují zodiacum Rvačovsk. Masopust 89, kolo = zodiacus, zvěrokruh. — kolo rota Prešp. 2049, BohFl. 716, Nom. 68b, colo rota SlovC. 44b; — kolo = schůzka bratrstva vinařského WintObr. 2, 368. — Srov. okolo, z okolo. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kolo n. kolo; mučidlo, popravní kolo; zvěrokruh; pl. kola vůz Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kolo n. = zvěrokruh; — pl. kola = vůz; mučidlo z kol sestrojené Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|