klobúk, -a/-u m.
sr. stsl. klobukъ, pol. kłobuk
čí, jaký klobouk, pokrývka hlavy s okrajem; (biskupský) tiara; zábal na hlavu
Dolož. též koblúk. Dolož. též jako vl. jm. osobní Koblúk a místní Klobúci
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
klobúk, koblúk, -a, masc., klobouk, přílba, Hut, Helm; stsl. klobukъ pileus, maď. kalpak, z tur. qālpāq Mikl. II, 253. — Dřéve Čechové túhu jmiechu, neb jě Němci právě zahladiti chtiechu; když vládyky (čeští) do města přijědiechu, kobluk k nim přivrhúce hlavy jim setniechu (němečtí měšťané) DalC. 93. Přietelé (Všeslavovi)… židy že bíti směli, proto sú kobluk židovský na ščít vzěli t. 87, klobuk DalZ. tamt. Třapce u kobluka (papežova) až do země HusPost. 59b. Kaedin… jmějieše kobluk slaměný Trist. 379. Z peří ptačieho dělají koblauky Puch. 147a. — Potom mu na ni (t. nemocnému na hlavu) udělaj klobuk z kandele a z bielkuov Chir. 300a. — Každý těch (bojovníkův) oružie jmiechu, hráli, meč, pukléř nesiechu a železný klobuk k tomu hlavy střěha jako v domu AlxV. 400, Gualth. 1, 262: cervix tuta galero. — Živá hlava klobúka dobude Přísl. Smil. Výb. I, 842 — kobluk pileus Prešp. 1830, Lact. 125d, RVodň. 59a; klobuk pileus BohFl. 540; kobłauk Br. Ezech. 24, 16, kłobauky t. Ezech. 44, 18. — Příjm.: Bartoš kobluk KolB. 28b (1495), Bartošovi koblukowi t. 65b (1497).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klobúk, koblúk m. klobouk; přilba
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
klobúk, koblúk m. = klobouk; přilba
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.