kletcě, -ě f.
pozd. též klecě, -ě f.
sr. stsl. klětь
klec, schránka s mřížemi určená na zvířata n. ptáky
Předpokládaná motivující lexikální jednotka *klet nedoložena
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kletcě, klecě, klec, -ě, fem., klec, Käfig; stsl. klêtъca cellula, demin. z klêtь domus. — (Zvěř) kletcziemi lomieci řula, své schrany nechtieci AlxB. 5, 25, inclusi caveis frendunt etc. Gualth. 5, 477. Lev, jenž vsazen w kletczi Lit. Ezech. 19, obs.; i vsadili sú jej (lva) w kletczi in caveam Ol. Ezech. 19, 9. Kázal udělati klec Puch. 335b. — cletce aviarium MVerb.; kletczye cavea Rozk. 2905, kletcze též Prešp. 1926, Veleš.; kletczie cavea MamA. 19a. — klecze canile Lact. 29b (canile = klec, budka pro psy?). — V BohFl. 655 je: klepecz *avea; snad omyl m. kletec cavea (kletec z kletcě, jako nč. Vesec z vescě).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kletcě, klecě, klec, -ě f. klec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kletcě f. = klec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.