kalina, -y f.
k kal
1. bot. keř n. strom s bobulovitými, často sytě zbarvenými plody, rostoucí na vlhkých, bažinatých místech, kalina, plané (psí) víno ap.
2. v pl. plody „kaliny“ 1
Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Kalina
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kalina, -y, fem., rostlina toho jména, Schneeball. — calina labrusca Prešp. 603, BohFl. 242; kalyna labrusca Rozk. 1144, SlovBrn. 270, Brit., MamA. 27b, Nom. 65a, Anon. 4b. — Ovoce, jahoda té rostliny: kaliny labrina Prešp. 628 v kap. De fructibus arborum, kalyny též Rozk. 1193, kalina též RVodň. 40d. Vezmi červené kalyny a ztluc jě Chir. 157b. — Příjm.: Kalina NekrP. (2, masc.?); domina Katherina, qua: Kalina dicitur Lún. ks. 1415.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².