kajkléř v. kaukléř
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kaukléř, -ě m.
pozd. kajkléř, -ě m.
sr. střhn. goukelaere
1. potulný herec, zpěvák a tanečník, kejklíř („skočec“ 1)
2. kejklíř, kdo předvádí triky
„dielo kajkléřovo“, „skutek kajkléřóv“ trik
3. taškář, podvodník
Sr. jhřec, lejchéř, špílman, žakéř, žertéř
Autor: Petr Nejedlý, Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
kajkléř, kaukléř, -ě, masc., kejklíř; z něm. Gaukler, střhněm. goukelare. — Hudci, pištci a kayklerzy Štít. uč. 94b; hudec, piščec, kayklerz Hug. 90; tvuoj kayklerz GestaBř. 24a; to kauklerzi činie svými kúzly ComestC. 27b. — kayklerz apparator Prešp. 1064, Rozk. 1825; kayklerz mimus MamA. 28b; kayklerze ioculatorem GestaKl. 53, kaiklerzom HusW. 91a; kauklerz Mam V. — Adj. possess. -óv kajkléřóv, kaukléřóv: dielo kaykleřowo ChelčRepl. 23a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kajkléř, kaukléř, -ě m. kejklíř, kouzelník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
kajkléř m. (z něm.) = kejklíř
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.