kostka, -y f.
kóstka, -y f.
k kost, -i
1. kůstka, malá kost
2. drobný předmět podobný kosti materiálem, barvou ap.
3. hrací kostka, malá krychle vyrobená z kosti
4. zvl. v pl. hra v kostky
5. pl. expr. ostatky, pozůstatky z mrtvého těla
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.). Vzhledem k formám zápisů a (ne)označování kvantity v době staročeské nelze jednoznačně určit, kdy došlo k rozpadu původního polysémního výrazu na dvě samostatná slova (kóstka ‚kůstka, malá kost‘ a kostka ‚hrací kostka‘). Diftongizovaný kořenný vokál uo je však doložen jen u lexie s významem‚kůstka‘
Sr. krychle
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
kostka, kóstka, -y, fem.; demin. z kost; rozdílu v kvantitě užito pro rozlišení významu. — kostka Würfel. W koſtky jhráti Hrad. 124b. (Krčmář) nevěrně ť na koſtku mece, ani kdy na koſtku zaklekce t. 125b. Hráti w koſtky neb u vrhcáby pro kratochvil Štít. uč. 125b. koſtka tessera Prešp. 2002, BohFl. 702. Kolbú, kostkú, šachováním HusE. 1,121, kostka = hra v kostky. — kóstka, kůstka, Knöchlein. Koſtka mu se v hrdle zdávi, hubený vlk sem i tam se stavi lékařnie žádaje pomoci Baw. 46. Aby koſtky milého muže ješťe opatřila Otc. 481a, kóstka, demin. pro význam hypokoristický. Vidúc kuoſtky roztrúšeny ossa t. 480b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kóstka, kostka f. malá kost, kůstka; kostka, hra v kostky
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.