jězě, -ě f.
též jězi, -ě f.
sr. stsl. jędza, jęza
1. čarodějnice, ježibaba, zlostná, zlá žena s nadpřirozenými schopnostmi
2. stvoření s ženskou tváří a zvířecím tělem
K 1: jen slovníkové doklady. Sr. jězěnka a E. Michálek, česká slovní zásoba v Klaretových slovnících, s. 69
K 2: sr. lamie, plachý 4, samojěd; nelze vyloučit motivační vliv slovesa (n. motivaci slovesem) jiesti
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
jězě, -ě, fem., báječná zlá bytost ženská, lamia. — geze *pereda, dea bohyně Prešp. 26 v kap. de deo; geze *perereda Veleš.; gyeze lamia MamD. 310b. — Snad z jěd-, srov. jědati sě, jědovati sě = zlobiti se, jěditi = drásati, drážditi, stsl. jadьno cauter, jaždati sę cautere uti, — a dále jězěnka, jězinka.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².