jěd, -a/-u m.
1. jed, jedovatá látka, zvl. tekutá, způsobující otravu
2. jedovatý, jed obsahující n. jedem otrávený pokrm, nápoj, plod ap.
3. (o abstraktním kauzátoru) co způsobující zkázu něčeho, rozvratné, škodlivé myšlenky, učení ap.
Sr. obrujěd
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
jěd, -u, -a, masc. jed, Gift; stsl. jadъ venenum. — gied králíkový venenum aspidum ŽGloss. 139, 4, ŽWittb. tamt.; gied kralíkový ŽWittb. Deut. 33, yed ŽGloss. tamt.; gied aspidový venenum aspidum ŽWittb. 13, 3, ŽKlem. t. a 139, 4. Ač (ty, světe) kde počátek osladíš, gyedem skončěnie obnadíš AlxV. 1946. gyed závisti Modl. 6b. Řeči geda plné Hilar. 29b. — ged venenum Prešp. 446.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěd, jedši v. jiesti;
jěti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.