jilem, -lma/-lmu m.
jilm, -a/-u m.
ojed. jilma, -y f.
jilm, strom s asymetrickými listy
Sr. břěst, vaz a stsl. ilьmъ
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jilm, -a, -u, též jilem, -lma, -lmu, masc., strom toho jména, Ulme; stsl. ilьmъ ulmus, z germ., sthněm. elm-boum, střhněm. elme, ilme Uhlenb. — Postavím na púšti jedl, gilm a puštan abietem, ulmum et buxum Kladr. Isa. 41, 19. — gilm *prastula Prešp. 592, gylm též Rozk. 1111; gilem též RVodň. 46c; gilem ulmus MamV., RVodň. 46c. — gylma *prascula Nom. 65a, m. jilm, či fem. jilma?
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².