juž, juže, již, jiže, už, adv., nyní, již, nun, schon; stsl. ju, u (j- odsuto), iam, lit. jau, ze zájm. kmene je-, jo-, jako adv. tu z km. to-. — Nyní, nunc (význam ten je jen v češtině staré, nikoli též v nové, a je dosvědčen v překladech zněním originálu, v textech pak původních vysvítá ze souvislosti). A yuz která jest čáka má et nunc ŽWittb. 38, 8; yuz vstanu nunc exsurgam t. 11, 6; yuz nechaj sluhy své nunc t. Sim. 29; a gyz et nunc Pror. Isa. 48, 16; a gyz ste přišli nunc Ol. Súdc. 11, 7. Proto konec mé viery ty jsi giz i na věky Kruml. 449. Všecka hnutie těla byla by pokojně poddána vuoli, ne tak jako gyz ŠtítBud. 110. To vědě, ež sem byl slep a yuz vizi Krist. 70b. Tiem sě dřéve odpieral, že s jeho dědiny nepohonil, a yuz sě odpierá, že ho nesehnal, kdež s ženú sedí Rožmb. 44. Ktož dřéve měl čtyři a kopu grošóv, ten měl hřivnu střiebra, a giz, maje bez sedmi… snad dvě kopě, ač má hřivnu střiebra? ŠtítMus. 44a. Bylo ť jest i dřéve pokánie, k ňemuž táhli proroci lidi, ale nemělo j’ tak plné moci, jakož gyż má ŠtítOp. 279a; bylo ť je vždy pokánie…, ale tak plné moci, jako giz jmá, nemělo jest ŠtítMus. 159b. Dřéve je to bylo, že než kto křest přijal, měl býti naučen té vieře, ale gyż i dietky křtie ŠtítMus. 89a. Dřievnieho času králi staviechu paláce široké, komňat, jako juž, netbáchu Trist. 255, v orig. stněm.: als nû Eilh. Tristrant v. 5288. Lidmily někdy manželky Tomáše Hrda a gijz Víta Králíčka KolCC. 32a (1555). — Juž, iam. Bude ť yuz konec DalC. 30; gyuz viziu t. 21; iuz sem byl živ dosti DalH. 30; iuz ti nechcem hověti DalHr. 3. Jakž jest iuse všady zvěsto PilA. 24. Gdyšto iuse v ten dól stúpi ApŠ. 30. Když všecko ius sě to sta AlxH. 5, 11. Když ius mní kto, by byl zíščě, všakž ho strach bude odtiščě AlxBM. 5, 26. Druh družcě giuz zapomanul AlxM. 2, 3. Tak mnoho liuda bieše, jakž ius trub nedoslyšieše AlxB. 8, 7. (Alexander) otčíka yuz nejmějieše AlxV. 124; gyz země u porobě stáše t. 149. Tak ež sě yuz siet dráše Krist. 35a; proč ho yus neukřižiuješ? Umuč. 2a. iuz nenie proroka iam non est ŽKlem. 73, 9. gyze ne u příkladiech mluvi k vám iam non EvSeitst. Jan 16, 25. Že sě gyuz všecko skonalo Zlom. Mus. 3, 2; uzřěchu jeho gyiuz mrtva t. 4, 1. — V některých dokladech hodí se význam nunc i iam: gyz ť jest zjevno, že tu pravdu prodávají NRada 635; iuz málo za peniez zlata AlxV. 340; kde yuz jsú ubinam sunt ŽWittb. Deut. 26, kde iuz sú ŽKlem. tamt. — iuſ CisMnich. 97a, CisPr. 103b; yuze Ans. 8; juž ČernZuz. 157; gyz ťe dosti Pass. 321 (v starší části Pass. všude jinde juž); už ChelčSíť. 24a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
