jezabelka, -y f.
k Jezabel
expr. divoženka, stará čarodějnice, bosorka, fúrie (expr.)
Jen RokPostK. – Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 16. 4. 2024).
jezabelka, -y, fem., název potupný pro ženu pyšnou, zlou, z Jezabel. — Hyběť bude jemu (karateli) od jezabelky i od nevěstky líté Příbr. (Rozb. 723).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².