jednomyslný adj.
k jeden a mysl
1. relig. reform. (o člověku) s kým jsoucí téhož názoru, mající týž názor, zvl. věroučný
2. (o smýšlení ap.) v čem jednotný, stejný
3. (o vlastnosti ap.) trvalý, stejný, neměnný (?)
Sr. jednohlasný, jednosmyslný, jednostajný, jednovolný
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
jednomyslný, adj., einmütig. — Člověk gednomiſlny unanimis ŽWittb. 54, 14, gednomiſlni ŽGloss. tamt., člověče gednomyſlny ŽPod. tamt., člověče gednomyſlní ŽGlossKlem.tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².