jednočasný adj.
k jeden a časný
současný, probíhající v témže čase
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
jednočasný, adj., současný, souvěký, vrstevný, gleichzeitig. — Ozeáš s Izaiášem gednoczaſny jest Lit. praef. Hier. in prophetas; gednočaſſny jest Pernšt. tamt.; gednoczaſny MamD. 312b, MamC. 123a, gednocaſnyg MamV.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jednočasný adj. současný, stejnověký
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.