1. hvězda, nebeské těleso, které svítí, pohybuje se na obloze a ovlivňuje pozemské dění; dolož. též fig.

hvězda s ocasem kometa, vlasatice

bibl. světelný úkaz na nebi oznamující příchod Mesiáše

nebeské hvězdy bibl. (starozák.) nebeská tělesa, uctívaná Egypťany a Kananejci jako božstvo (sr. StčS s. v. „nebeský“ I/4)

2. bludná hvězda astr. planeta, jedno ze sedmi nebeských těles ovlivňující pozemské dění svým zdánlivě nepravidelným pohybem kolem Země ve své nebeské vrstvě (sr. StčS s. v. „nebe“ II/1)

zornie hvězda, jutrnie hvězda jitřenka

3. astr. hvězda, nebeské těleso nacházející se v osmé nebeské sféře pohybující se kolem země zdánlivě pravidelným pohybem, stálice (sr. StčS s. v. „nebe“ II/1)

záhornie hvězda severka, polárka, hvězda na severní straně (z pohledu Římanů za pohořím Alp)

morská hvězda, hvězda mořě relig. Panna Maria, která ukazuje křesťanům cestu k Bohu stejně, jako severka ukazuje námořníkům směr na sever

4. v pl. souhvězdí

5. astr. postavení nebeských těles v určitý okamžik

6. v pl. nebe, obloha

7. pěti- n. šesticípý geometrický útvar zobrazující hvězdu

křižovník s hvězdou eccl. příslušník církevního rytířského řádu majícího ve znaku červený kříž s hvězdou

8. gram. grafická značka v textu ve tvaru hvězdičky (sr. ESSČ s. v. „asteriskus“ a StčS s. v. „obelus“)

9. vynikající, významná osoba

bibl. Vykupitel, Mesiáš