hvězda, -y f.
1. hvězda, nebeské těleso, které svítí, pohybuje se na obloze a ovlivňuje pozemské dění; dolož. též fig.
hvězda s ocasem kometa, vlasatice
bibl. světelný úkaz na nebi oznamující příchod Mesiáše
nebeské hvězdy bibl. (starozák.) nebeská tělesa, uctívaná Egypťany a Kananejci jako božstvo (sr. StčS s. v. „nebeský“ I/4)
2. bludná hvězda astr. planeta, jedno ze sedmi nebeských těles ovlivňující pozemské dění svým zdánlivě nepravidelným pohybem kolem Země ve své nebeské vrstvě (sr. StčS s. v. „nebe“ II/1)
zornie hvězda, jutrnie hvězda jitřenka
3. astr. hvězda, nebeské těleso nacházející se v osmé nebeské sféře pohybující se kolem země zdánlivě pravidelným pohybem, stálice (sr. StčS s. v. „nebe“ II/1)
záhornie hvězda severka, polárka, hvězda na severní straně (z pohledu Římanů za pohořím Alp)
morská hvězda, hvězda mořě relig. Panna Maria, která ukazuje křesťanům cestu k Bohu stejně, jako severka ukazuje námořníkům směr na sever
4. v pl. souhvězdí
5. astr. postavení nebeských těles v určitý okamžik
6. v pl. nebe, obloha
7. pěti- n. šesticípý geometrický útvar zobrazující hvězdu
křižovník s hvězdou eccl. příslušník církevního rytířského řádu majícího ve znaku červený kříž s hvězdou
8. gram. grafická značka v textu ve tvaru hvězdičky (sr. ESSČ s. v. „asteriskus“ a StčS s. v. „obelus“)
9. vynikající, významná osoba
bibl. Vykupitel, Mesiáš
Dolož. též jako mužské vl. jm. osob. Hvězda, vl. jm. míst. a pomíst. Hvězda, Hvězdy a domovní znamení Črná hvězda, Střiebrná hvězda, Zlatá hvězda ap. Sr. běhohvězda, bludna
Autor: Kateřina Voleková