|
|
|
horlivý adj. 1. hořící, horoucí, sálající 2. (o oběti) zápalný, spalovaný 3. med. (o příčině nemoci) plynoucí z převahy tělesných šťáv spojených se živly ohněm a vzduchem 4. (o osobě) na koho, proti komu rozhorlený, rozezlený na někoho, dopálený 5. (o povaze) vznětlivý, výbušný 6. (o osobě n. činnosti) horlivý, náruživý, (o osobě) k čemu zapálený, zanícený pro něco 7. (o citovém vztahu) horoucí, vřelý, (o citu) roznícený, rozjitřený; horlivá milost žárlivost Sr. hormý, ohnivý, páľený 1, palný, prchlivý, přěhorlivý, spáľený, zápalný Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
horlivý, adj., palný, horoucí, vroucí, brennend, inbrünstig: horlywy oheň ardentissimus ignis Brig. 69; (herpes cingulus), toho podstata jesti ť velmi horliwa, neb svým přielišným horkem slepce břicho Rhas. 143; horlywy milovník zelotypus MamA. 37b; z horlywe lásky, kterúž má člověk mieti k bohu GestaBř. 112a; horliwym milováním ŠtítMus. 132a. — Adv. -vě horlivě: horlyuie sem sě horlil zelo zelatus sum Ol. 3. Reg. 19, 10, horlywie sem horlil MamA. 37b (místa stejná). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horlivý adj. vroucí, horoucí, horlivý; palčivý; oběť horlivá zápalná Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
horlivý adj. = vroucí; přísný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|