|
|
|
hleděti, -źu, -dí ipf., fut. ojed. též pohledíte sr. hládati 1. jak, s větou obsahovou vidět, vnímat zrakem 2. kam, na koho, na co ap., s větou předm. čím (očima) jak hledět, dívat se, upírat pohled; (po prostoru) rozhlížet se; (vzhůru) vzhlížet; „hrozno jest hleděti“ je hrozný pohled 3. bibl. (o Bohu) na koho, na co ap. shlížet, dívat se z výše dolů na někoho n. na něco s přispěním (sr. StčS s. v. „pohleděti“ 3) 4. (o něčem v prostoru) kam směřovat, (o cestě) vést, (o oknu ap.) hledět 5. na koho, na co, k komu, k čemu, s větou obsahovou ap. hledět, soustřeďovat (upírat) pozornost na někoho n. na něco, zvl. všímat si někoho n. něčeho; imper. „hleď“ ap. nabývá funkce interjekce hle; relig. fig. na koho, k komu mít někoho před očima (na mysli) jako vzor 6. na co (děj ap.), s větou obsahovou hledět na něco, pozorovat, sledovat něco (a tím zjišťovat skutečnost vyjádřenou ve větě obsahové) 7. na co, k čemu ap. jak zkoumat, snažit se poznat, (svědomí ap.) zpytovat něco 8. k komu, k čemu ap. s doplňkem po „jako“ pohlížet na někoho jako na někoho, považovat někoho za někoho 9. jur. koho, k komu, komu jak („právem“ ap.) postupovat (zasahovat) vůči někomu nějak (podle něčeho); „hleděti sebe“ čím v postupu vůči sobě navzájem se řídit něčím 10. jur. komu k čemu („k hrdlu i statku“) postupovat vůči někomu jako vůči provinilci, který zasluhuje trest ztráty života a majetku 11. na koho, na co, koho, čeho, k komu, k čemu brát zřetel (ohled) na někoho n. na něco, brát v úvahu někoho n. něco, zvl. v záporu hledět, ohlížet se na někoho n. na něco; „hlediec“ ap. s ohledem na někoho n. na něco, „nehlediec“ ap. bez ohledu na někoho n. na něco; (k okolnosti) přihlížet k něčemu; (důležité, zvl. budoucí) mít na zřeteli (na mysli, na paměti) něco, (hodnotného, prospěšného, závazného) dbát něčeho (na něco) 12. k komu, k čemu ap. přijímat někoho n. něco jako autoritu, řídit se někým n. něčím, poslouchat někoho n. něco; (o níže postaveném n. poddaném) podléhat někomu, být podřízen někomu 13. k komu (mocnému) s čím, o co obracet se na někoho s něčím, předkládat někomu něco (k rozhodnutí ap.) 14. k komu, k čemu, koho, na co ap. patřit (k) někomu, příslušet (k) někomu 15. čeho dbát, starat se, pečovat o něco, (svého) hledět si něčeho 16. čeho, co, k čemu, s inf., aby… snažit se, usilovat o něco ap., s inf., aby… hledět 17. koho, čeho kde hledat, snažit se najít (nalézt) někoho n. něco (rozhlížením se, prohlížením různých míst ap.), (skrytého n. skrývajícího se) pátrat po někom n. něčem 18. jur. čeho, co, o co, k čemu (majetku) na kom, k komu, koho ap. jak (právem ap.) kde vznášet požadavek na něco vůči někomu, domáhat se něčeho na někom (sr. StčS s. v. „nařiekati“ 6) K syntetickému tvaru futura (ChelčSíť 140b) sr. I. Němec, Staročeské futurum pójdu, ponesu v poměru k préteritu, Slavia 31, 1962, s. 27–33 (přetisk in: I. Němec, Práce z historické jazykovědy, Praha 2009, s. 273–278. Sr. opatrovati, patřiti, pečovati, ptáti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
hleděti, -zu, -díš, impftiv.; stsl. ględêti videre. — Dívati se, patřiti, schauen. Móžete sěm hledyety Mast. 134. Na tě (na Krista, já) plně hlezy Kruml. 429b; když na tě hlezy t. 422b. Když hlezy na jeho líce Kat. v. 1009. hlezy na jeho rány Modl. 170a. Jenž hledie na zemi respicit ŽWittb. 103, 32, ŽGloss. tamt., m. hledí. Hospodin na nížiny hledy respicit ŽWittb. 137, 6. Oči jeho na národy hledita super gentes respiciunt ŽKlem. 65, 7. Na ten boj sem jáz z města hleďal DalJ. 104 z rkp. Z. Po ňem na nebe hlediecz Kruml. 73a, za ním hledíc, (Jezabel) hl̇ediala jest skrze okno respexit per fenestram Kladr. 4. Reg. 9, 30. — Dbáti, berücksichtigen, beachten, trachten. Na berniech hledij ſe osob HrubLobk. 74a; hledijſſli opatrnosti t. 75b. Na tě ť, králi, všeho hledie NRada 474, poddaní na tobě všeho hledí, všeho dbají, všeho si všímají. Šla bych po nich slédiec, kam ho nesli, toho hlediecz Hrad. 38b. Někteří poslúchají užitka svého v tom hlediec ŠtítV. 221. Co by hledial na slzy živého člověka Lobk. 7b. Nehled na šeptáky mnoho Vít. 63b. Přemoci toho hledial Mart. 65a. — Patřiti ke komu, říditi se kým. Úředníci všickni jmají k ňemu (t. k purgmistrovi) hledieti a úplně jeho poslúchati jako vladaře mocného Pr. pr. 242. (Města) aby k samému kniežeti hledieli tamt. — Hledati, suchen. Chodila s’ člověka hlediecz a nalezla s’ anděly Hrad. 32a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hleděti, hlez’u, hledíš ned. hledět (nač, k čemu), přihlížet; dbát čeho, starat se oč; příslušet, patřit, řídit se; hledat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hleděti nedok. = hledati; (na někoho) = příslušeti; — ješto (právo) upřiemo na královu stolici hledí = přísluší přímo k stolici královské Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|