|
|
|
hlava, -y f. I. významy osobové 1. čí, jaká hlava, horní n. přední část těla nějakého živého tvora (chápaná jako část nejdůležitější, celé tělo řídící); často v přirovnání a v obrazných konstrukcích, též v opozici k „ocas“ n. „úd(y)“; „po hlavě“, „přěs hlavu“ (o pádu ap.) po hlavě, hlavou napřed, střemhlav (sr. StčS s. v. „naručest“ 1, „přěs“ D 2); hlavu (svú) podkloniti, ponížiti ap. komu poklonit se, poklonou vyjádřit úctu někomu (sr. StčS s. v. „pokloniti“ 1); bibl. hlavu (svú) podchýliti, hlavu (svú) podkloniti ap. složit svou hlavu, mít příbytek; hlavu položiti uložit se ke spánku, usnout; nad hlavu jmieti čeho mít něčeho nad hlavu (přespříliš, příliš mnoho); ot (vrchu) hlavy až do pát, ot paty nožné až do vrchu hlavy, ot hlavy až do nóh ap. (o postižení těla) po celém těle, v záporné větě vůbec nikde (sr. StčS s. v. „nožní“ 1, „pata“ 2); hlavu slomiti ap. komu („sobě“) zlomit (si) vaz, zabít (se) 2. přěs hlavu (o činnosti) rychle, spěšně (sr. „přěs“ D 2) 3. jaká, čí hlava, jednotlivý člověk, osoba, jednotlivec; „s hlavy“ (platit ap.) za osobu; „jedna hlava“ v záporné větě vůbec nikdo; „stará hlava“ ap. stařec; „moje hlava“ já; „našě hlava“, „našě hlavy“ my ap. 4. na hlavu (o míře zasažení dějem) zcela, úplně, (o vojenské porážce) na hlavu 5. jaká, čí hlava, mysl (rozum, úsudek ap.), smýšlení (povaha ap.); „sám z své hlavy“ sám od sebe, „po své hlavě“ ap. podle svého; v přísloví „jazyk hlavě nepřěje“; za svú hlavu sě chopiti zamyslet se sám nad sebou; bibl. hlavu svú zatvrditi ap. stát se zatvrzelý (tvrdošíjný), zatvrdit se; hlavu (svú) (po)vzdvihnúti, hlavu (svú) vzvésti ap. zdvihnout hlavu, nabýt sebevědomí; hlavu (svú) pokloniti ap. komu, čemu podrobit se, podřídit se (sr. StčS s. v. „pokloniti“ 2); v hlavě kočky jmieti nemít to v hlavě v pořádku, být pomatený 6. též jur. čí hlava, život, hrdlo; „hlavu dáti“ ap. položit svůj život; „hlavy zbaviti“ koho usmrtit; „hlavu propásti, proviniti“ ap. ztratit (svým proviněním ap.) život; „jde o hlavu“ jde o hlavu (o život); v svú hlavu lháti, křivdu praviti ap. v hrdlo lhát, tj. způsobem hodným hrdelního trestu 7. jur. arch. vražda, úmyslné zabití člověka 8. jur. arch. tělo zavražděného 9. jur. arch. pokuta uložená v soudním řízení za vraždu 10. hlava, kdo n. co zaujímá hlavní (přední, čelné, vrcholné) postavení; (o osobě) koho, mezi kým, nad kým, čeho (společenství) vůdce, vládce, (vojska ap.) náčelník, (děje, stavu) původce; (o městě) čeho (země) hlavní město; fig. (o vlastnosti) vrchol II. významy neosobové 1. v předložkovém pádě, často pomn. čeho (lože, hrobu) hlava n. hlavy, místo, kde má ležící člověk hlavu (sr. StčS s. v. „noha“ 3) 2. čeho, jaká koncová, zvl. horní rozšířená část (připomínající svým tvarem hlavu), (sloupu, kosti, hřebu ap.) hlava, hlavice; (u rostlin) hlavička, palička; „mečová hlava“ rukojeť meče, jílec 3. též pomn. čeho, přen. koho přední část, předek, (prostorového) čelní strana, (zástupu) hlava, čelo; bibl. „hlava úhlová“, „hlava úhelní“, „hlava kúta“ ap. roh; čeho (knihy) začátek, počátek, úvodní část; v antonymní konstrukci čelné místo (postavení, sr. StčS s. v. „ocas“ 6) 4. astr. skupina hvězd v souhvězdí označeném zvířecím jménem (sr. StčS s. v. „ocas“ 2) Dolož. též mužské vl. jm. osobní Hlava, adj. poses. Hlavóv, f. Hlavová a přízviska Telecie hlava, Kozie hlava, Bielá hlava, Kobylé hlava. Dolož. též jako vl. jm. místní a pomístní Sr. hrdlo, noha, obličěj, ocas, pata, prst, ruka, šíjě Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
hlava, -y, fem., Kopf, Haupt; stsl. glava caput, psl. golva. — Ty, hospodine, vzvyšuješ hlawu mú caput meum ŽWittb. 3, 4; jsi povyšujiúcí hlawi mé ŽKap. tamt. Uzřěv ho (vojína) král hlawu vzdviže AlxM. 6, 5. Jdete (vy, paní) nesúce hlawy jako lanie Mast. 391. (Klitus s Artofilem) zatiem sě potkasta sama koňmi, prsmi i hlawama AlxV. 1579. Snadno jest (ve smutku) svěsiece hlawu choditi, ale dobrého jest v smutcě poznati Kruml. 244a. (Had aspis) hlawu stáhne jako uzel AlxV. 222. Pacholíka za hlawu tepiechu Otc. 330a, odtud zahlavek. Zbil s’ mi hlawu jako hadu Mast. 391. Navráti sě bolest jeho w hlawu in caput ŽKlem. 7, 17. Jemu hlawu stěchu AlxH. 7, 17. hlawu Jan otdal CisMnich. 97a, CisPr. 103b. Viděli zjevně, že, nepřivedú-li jeho (mistři syna císařova), všichni mistři bez hlaw budú GestaBř. 85b, budou bez hlav, sťati. — Když hlawa vstóňe mdlobú, údi sotně vládnú sobú AlxV. 156;. za lat.: cumque caput nutat, turbari membra necesse est Gualth. 3, 211; často sě to stává, že, kdyžto nemáhá hlawa, ve všěch údiech statka nenie DalC. 17. — Svatá Mandalena uzřěla dva anděly, jeden w hlawach (t. hrobu) a druhý v nohách Krist. 108a, v hlavách, na místě, kde bývá hlava; (Maria) viděla dva anjely, jednoho w hlawach, druhého v nohach Ev.Víd. Jan. 20, 12; w hlawach hrobu Adam. 205a; jemu w hlawach osudie vody ad caput Ol. 3. Reg. 19, 6; obraz skrytý w hlawach nebo v záhlaví Nikod. 112b; ten mládec k jejie svatému tělu hlawach přistúpiv… Pass. 146, m. v hlavách; obrátiv sě w hlawy ložíčka ad lectuli caput Mus. Gen. 47, 31, v hlavy. — Říms, jenž držal hlawy slúpové capita columnarum Ol. 2. Par. 4, 13, ve významu přeneseném, hlava při předmětech neživotných; w hl̇awu vhl̇owu in caput anguli ŽKlem. Gloss. 117, 22; w hlawie knih psáno jest o mně in capite libri ŽKlem. 39, 8; zelná hlawa thyrsus RVodň. 45c. — (Filipu) třěba po sobě bieše ostaviti hlawu svéj dědině na opravu AlxV. 92, hlava = vládce, náčelník. Korintus jest… k řěcký zemi jako hlawa t. 314, regni caput et metropolis Gualth. 1, 206. — Lid hrube hlawy jest durae cervicis Ol. Ex. 34, 9, býti hrubé hlavy, hrubé mysli; lid twrde hlawy jest Mus. tamt. — Ktož horlí z toho, ješto sě děje proti pravdě, řkúc: »Bláznovú má smělost, jest ſwe hlawy« ŠtítMus. 109b, býti své hlavy, svého rozumu; odtud svéhlavý. Mnozí bývají ſwych hlaw divokých t. 146a. V manželstvě má ť nejen sám sobě a po ſwe hlawie živ býti, ale (i) jiným t. 21a, po své hlavě, podle své hlavy, svého rozumu; má ť, kto jest v manželství, nejen sám sobě a po ſwe hlawie živ býti, ale i jiným ŠtítOp. 354a. Zapeklivše hlawu indurata cervice MamA. 16a; hlawy waſſye nezatvrzijte cervicem vestram Mus. Deut. 10, 16. — (Václav II), voliv Albrechta za císaře proti věrných radě na ſwu hlawu vsadi vraha svého DalC. 96, na svú hlavu = na svou osobu, na sebe, v rkp. Z tamt.: na sě vstavi. Neslýchaný div ot diva, gedna hlawa neby živa AlxV. 2073, ani jedna hlava, nikdo. Ti mi nepřějúce zdravie strojie smirt mey ſtarey hlawie AlxBM 8, 1, méj staréj hlavě, mně starému. (Patron, Řek ve vyhnanství) nejmajě sám nigdie stavu, v ňemž by mohl gde skrýti hlawu AlxBM. 6, 14, skrýti hlavu, skrýti sebe. Nic sě v nich (krajinách asijských) nedostává, jímž živa czlowyecze hlawa AlxV. 619, člověčé hlava, člověk. — Ne homines graventur in hoc, quando aliquis occisu seu strangulatus fuerit, quod materna lingua hlava nuncupatur Reg. I, 1249, hlava = zabití, vražda, Todtschlag, Mord. Nec graventur homines in villis Brevnoviensibus, quando aliquis occisus vel strangulatus, quod hlaua nuncupatur, infra campos alicuius villae proiectus ab iniquis hominibus reperitur, per quod pauperes calumniose puniuntur t. I, 1220 a t. I, 1234. Quod vulgo glaua dicitur t. I, 1187 (ze XIII stol.). Causa, quae appellatur hlawa t. I, 1226. Culpam, quae hlaua vulgariter nominatur t. I, 1226 (3krát). De eo, quando aliquis interficitur, quod vulgariter hlavva vocatur t. I, 1228. Si aliquis ab alio suffocetur, quod vulgariter hlava dicitur t. I, 1228. De singulis causis nobis iudicia reservantes caput, quod vulgariter hlawa dicitur t. I, 1248. Z hlawy trój póhon Rožmb. 184; z hlawy jeden póhon t. 168; z hlawy takéž (t. se má zpraviti jako z ohně) t. 71. Petr… zabil Jana a przy hlawye jeho vzal jemu 500 hřiven ODub. 17, při hlavě = při vraždě, odtud příhlavní, příhlavný = při vraždě uloupený, v. t. (Póhon z hlavy a z peněz) se žaluje… takto: Petr z Kamenice žaluje na Jana z Vesce, že jest jemu Pavla bratra jeho na cestě zabil v zemi pokojné, ano práva jdú, a on na ň žádné péče neměl; a při tom, když jest jej zabil, vzal jest jemu 500 zlatých uherských; dokládá se svědectvie komorničieho, kterýž jest tu hlavu ohledal VšehJ. 50. — Donationes, quae vulgo… glaua appellantur Reg. I, 1204, hlava = pokuta, která při vraždě se ukládala, důchod z pokut takových. Ab antiquis constitutionibus, quae vulgariter nárok, hlaua seu svod appellantur t. I, 1229. Partem hereditatis, ab iugo, servitutis, quod vulgariter vocatur nárok, nárěz, svod, hlawa, tenetné … exoneratam contulimus t. I, 1238. Omnia (praedia)… a gravamine, quod dicitur svod et glava, et ab aliis iniuriis libera et exempta t. I, 1227. Exactionum, quae svod, nárok, glawa, nocleh et nárěz vulgariter nuncupantur t. I, 1233. Donamus Pragensi episcopatui… nárok, svod, hlauam, vrěz, collectas generales etc. t. I, 1221. Svod, glava, nárok, nedoperné, hrdost, quicquid ex his et talibus ad usum nostrum debet pervenire t. I, 1057 (ze XIII stol.). — hlava caput Prešp. 1185, hlawa též BohFl. 374; hl̇awa Kruml. 365b; na hlawie in capite MamA. 22a. — Příjm.: Jacobus Hlawa TomZ. 1429 st 141; — Cstibor Hlaua Reg. II, 1262, Čstibor Hlava; Čstiborio dicto Hlawa tamt.; toho času jeden šlechtic v zemi bieše, ten Ctibor mudra hlawa slovieše DalC. 85, Ctibor múdrá Hlava; — Řéha persolvit Johanni mudra hlawa censum Lún. ks. 1415, quod quondam Johannis mudri hlawa erat t. 1427, múdrá Hlava, múdrý Hlava; — Jan byela hlawa ListPoř. 1444, od Jana Bielehohlawy t. 1484, bielá Hlava, bielý Hlava. — K tomu adj. possess. -óv Hlavóv: Barbara dicta Hlawowa TomZ. 1443 m 60. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlava f. hlava; vládce, náčelník; hlavní město; člověčie hlava člověk; hlava úhelní úhelný kámen; býti hrubé hlavy, tvrdé hlavy tvrdohlavý; býti své hlavy svéhlavý; po své hlavě živ býti podle svého rozumu; bez hlav budú budou sťati; vražda, zabití; pokuta, která se ukládala za vraždu: z hlavy trój póhon za vraždu; při hlavě při vraždě; hlavice: hlava stoličná ozdobná hlavice židle Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hlava f. = vražda, zabití; hlava úhelní = úhelný kámen; — ženská hlava = žena; člověčie hlava = člověk; — živá hlava = bystrý, rozumný člověk; — na hlavě choditi = po hlavě choditi; — hlavu zlomiti = zlomiti vaz; — hrubá hlava = hrubá mysl; — při hlavě = při vraždě (odtud: příhlavní, příhlavný = při vraždě uloupený) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|