|
|
|
hájiti, -ju, -jí ipf. sr. háj 1. koho, čeho přěd čím, proti čemu čím ap. hájit, bránit, chránit někoho n. něco čeho (louky, nivy ap.) chránit něco před spásáním zvířaty čeho (lesa, zahrady ap.) chránit něco před kácením, otrháním ovoce ap., hlídat, střežit čeho (cesty ap. ) udržovat bezpečný průjezd 2. čeho hájit, obhajovat, slovně bránit něco; jur. hájit, obhajovat něco před soudem 3. komu v čem, čemu, do čeho ap. bránit, zabraňovat v něčem, odpírat něco Sr. háj, brániti, hájěti, ostřiehati, zbraňovati. Vztah k subst. háj je etymologicky nejasný, sr. Machek, Etym. slov.², Rejzek, Český etym. slov. s. v. háj Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
hájiti, -ju, -jíš, impftiv.; ze subst. háj, jako něm. hegen = mit einem Hag umgeben, umzäunen Lex. — Brániti, schützen, vertheidigen: že svéj cti uměl hagyty Kat. v. 2462; svého hrdla hage (part.) Pr. pr. 243; — zabraňovati, verwehren: když by ſe mu hágilo krmij HrubLobk. 78a; hagie nem prohibemur ŽWittb. Athan. 226a; k kterémuž (súdu) jíti žádnému se nehájí VšehJ. 7; protož gim hagij (sluhům, aby netrhali koukole) ChelčP. 57b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hájiti, -ju, -jíš ned. bránit; zabraňovat: žádnému se nehájí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hájiti nedok. = zabraňovati, brániti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|