duchovnička, -y f.
k duchovník
expr. žena dávající okázale na odiv své náboženské zanícení
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
duchovnička, -y, fem., osoba ženská stavu duchovního, eine Geistliche; s významem potupným: farisejka atp. — Nemievajte dlúhých řečí aneb častých s nižádnými ženami, ani ovšem s takými duchowniczkami, ješto ť chtie lidem zřiedlny býti leč obláštím náboženstvím ŠtítBud. 171. Slýchám mnohé a zvláště duchovničky, ani repcí z pokušenie HusE. 1, 346.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
duchovnička f. žena duchovního stavu; farizejka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
duchovnička f. = osoba ženská stavu duchovního; potupně = farizejka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.