|
|
|
držěti², -žu, -ží ipf. držěti sě², -žu, -ží ipf. dolož. též dřěžěti, -žu, -ží ipf. dolož. též dřěžěti sě, -žu, -ží ipf. sr. stpol. drżeć Archaické sloveso dvouslabičné (jde tedy nikoli o homonymum, ale o homograf k držěti¹). Reflexivizace je projevem postupného zániku Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
držěti¹, -žu, -ží ipf. 1. koho, co za co, na čem („rukou“, „v ruce“ ap.) držet někoho n. něco uchopeného; na uzdě držěti co (abstraktního) krotit, potlačovat 2. (o pohybujícím se) co (dráhu) držet se něčeho, neodchylovat se od něčeho, nevzdalovat se z něčeho; stranu držěti, strany držěti jednat stranicky, nebýt nestranný 3. co (cit, myšlenku ap.) kde (v sobě) držet, chovat, uchovávat, nosit, mít; „držěti pamět“ ap. čeho pamatovat si něco; „držěti v srdci“, „držěti v paměti“, „držěti na paměti“ ap. koho, co uchovávat v srdci, v paměti, mít na paměti; „držěti obraz“, „držěti podobenstvie“ ap. koho, čeho podobat se komu, čemu 4. zvl. „držěti v sobě“ co obsahovat, mít jako obsah, (o sdělení ap.) že… uvádět; (o měrné jednotce) dělit se na něco, být tvořen něčím 5. koho, co kde jak držet někoho, něco, bránit někomu, něčemu v pohybu (zvl. úniku) odněkud, způsobovat, aby někdo, něco zůst(áv)al(o) někde; (zvl. mocí, silou ap.) zadržovat, (odcházejícího ap.) zdržovat; „u vězění držěti“ věznit; „v súdě držěti“ soudit; „na tajdinciech držěti“, „na řeči držěti“ zdržovat někoho n. něčí záležitost zbytečným mluvením ap. 6. jur. co (majetek), koho (poddaného) jak (mocí ap.) komu protiprávně držet, zadržovat, bránit komu ve výkonu držitelských práv na nějakém vlastnictví, přivlastňovat si 7. (o abstraktním, stavu ap.) koho mít ve své moci, jímat, zachvacovat 8. (o autoritě) koho k čemu ap., aby… ap. čím (právem ap.) působit na někoho, aby něco učinil, podněcovat, nutit někoho k něčemu 9. (o abstraktním) koho, co při kom, čem držet, přidržovat, způsobovat, že někdo, něco se drží někoho, něčeho 10. zvl. admin. a jur. co (území, majetek, právo), koho (poddaného) držet, být držitelem (pánem, vlastníkem) něčeho, někoho, mít ve svém držení n. ve vlastnictví, vlastnit něco, někoho; jur. co (nemovitost) k čemu držet něco spolu s něčím, jako součást něčeho jiného; v pas. patřit, náležet k čemu; jur. co (nemovitost) v čem (zástavě, věně, platu ap.) držet něco jako něco (v pravomoci záležející v něčem) 11. koho, co „u sebe“, „při sobě“ ap. držet, chovat, mít, (svěřeného) opatrovat někoho, něco, starat se o někoho, o něco; jak nakládat, zacházet s někým, něčím; držěti na smiechu koho vysmívat se komu 12. s kým, k komu v čem držet s někým, být přívržencem, stoupencem, spojencem ap. někoho, (ve špatném) spolčovat se s někým 13. co (hmotného) kde držet, udržovat v nějaké poloze, (o něčem opěrném) podpírat, nést 14. koho, co čím v čem držet, udržovat, působit, aby někdo, něco zůstal(o), trval(o) v nějakém stavu 15. (zvl. o osobě) co (vlastnost, stav ap.) setrvávat v něčem, zachovávat, udržovat něco 16. co (závazného) jak držet, dodržovat, zachovávat, (slib, smlouvu ap.) plnit, (zákon ap.) naplňovat, (svátek) světit 17. co (místo, postavení) zaujímat, (úřad) zastávat, vykonávat 18. co (děj, činnost) kdy kde uskutečňovat, držet (arch.), konat, v pas. konat se, odbývat se, (sněm ap.) pořádat, (při ap.) vést; nabývá platnosti výrazu obecně pojatého děje „boj držěti“ bojovat, „otpor držěti“ odporovat, „službu držěti“ sloužit ap. 19. co (obsah myšlení, sdělení), přen. koho přijímat jako platné, uznávat něco, držet se něčeho, (pravdu, blud ap.) zastávat něco, trvat na něčem, (učení ap.) hlásat, vyznávat 20. o čem, s větou obsah. ap. držet se mínění, zastávat názor, soudit, věřit, být přesvědčen; jak smýšlet, v argumentaci tvrdit 21. koho, co za koho, za co ap. přijímat jako někoho (nějakého) n. něco (nějaké), pokládat, považovat za někoho, za něco Sr. nádržěti, přídržěti, obdržěti, nésti, jmieti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
1. držěti (2slab.), odchyl. dřežěti, -žu, -žíš, impftiv., třásti se, zittern. Stsl. drъžati tremere, rus. drožatь zittern, pol. drżeć zittern, beben, stpol. drżeć febrescere Brückner v Rozpraw. Akad. krak., odděl. filol. X (1897), 188; hluž. ržeć, dluž. džaś zittern, vše z drъg- Mikl. Et. Wtb. 51. — Ostnem já tě (praví moucha mezkovi) dávi všako, aby (ty), hubenče, rúče běžel a v lenosti tak ne dṙiezel Baw. 84. Všecko pohanstvo drzezalo, nechtě státi při tom strachu (při tom strašném mučení) Kat. v. 2803. drzala země Mam. Jg. — Také d. sě držěti sě, dřežěti sě, anebo držiti sě, třásti se, zittern: (já) mnohokrát ſye za tě drzyezy Táb. III, 17; když mé (praví Kristus Marii) srdce pro velikú bolest na kříži drzieſſe ſie, z toho tvé srdce atd. Brig. 38. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. držěti (3slab.), -žu, -žíš, impftiv.; z pův. dьržati. — Držeti, míti, halten, haben, inne haben, besitzen; pak drženou věc spravovati, zastávati, zachovávati, verwalten, bewahren, povinnost plniti, füllen. — Pravý palec mu (pacholíku novorozenému) urúbiti, by mečě nemohl drzyety DalC. 14. Alexander udeři Lixia holí, kterúž v ruce držyſſe Alxp. 8. Jmám svět v svéj poruce, jakž ten mieč drzy v ruce AlxV. 1020, míč držím; stojíte všickni vidúce, že jej (míč) drzy tvrdě v ruce t. 998, držím. Sen juž drzy štít zlatý t. 1397. Pěstún… neučil tebe, kak rucě drzyety u ctného DalC. 83, dí Ojíř opatovi. — (Prach) pomáhá těm, ktož wody drziety nemohú Chir. 332b, držeti vodu (moč). — Já ť pravici budu drzyety dexteram tenebo Mus. Gen. 13, 9. Pak-li sem byl pravdy bráně, Dyrsaw svój ľud (v) věrnéj schráně…, proč mi tdy nebyti živu? AlxBM. 8, 39. Jenž dryzyſſ klíčě královstvie nebeského ML. 16a. Bosáci drzije tato svatá miesta Lobk. 128b, mají ve svém držení. (Syrus) velikú stranu města Jeruzalemě dirzal Pass. 378; písař, kterýž miesto najvyššieho písaře zemského drżij VšehK 203b, drží miesto, zastává úřad. Noha dobře drzzij svój úřad Štít. ř. 62a, úřad držěti, zastávati. Toho kuoru podobenstvie… drzýe kupci Štít. uč. 95a, podobenstvie držěti, podobnost míti. Hospodin (vzvodí) chudého, aby stolec slávy dirzal ut teneat ŽWittb. Ann. 8. Pilat… dyrsal všě vlasti okolnie Jid. 37. (Václav) české i polské královstvie drzyeſſe DalC. 97. Jaromíř Hradeczko drzyeſſe t. 34. Kupec jej (dlužníka) drzyety bude possidebit Mus. Lev. 26, 30. — Ten nad nimi (správce, nad bosáky) velmi tuze drzije a křivdy na ně nedopustí Lobk. 128a, drží nad nimi, t. vládu. — (Opony) loket drzyecze patnácte tentoria cubitos obtinentia quindecim Mus. Ex. 27, 15, patnácti loktů zdýlí Br.; (dska) puoldruhého (lokte) šířě drzyeſſe t. Ex. 36, 21. — Diechu jemu (králi cyprskému) Kostus jmenem; to jmě drzal takým kmenem, ež atd. Kat. v. 24. — Aby (múdrost) drizala rozum HusW. 98b. — (David) zpósobil mezi nimi (kněžími), aby každý svú třiedu svého téhodne dyrzal v chrámě božiem Pass. 275, držeti svou třídu, úkol střídáním na koho připadající. Budú drzieti hlásku habebunt ex cubias Ol. Num. 3, 25. Kněžie mají drżieti ſtráż nad lidem HusPost. 93a. O to dlúho radu trziely (sic) cum consilium ageretur Mus. 2. Mach. 14, 20, držěti radu; když dálo se rokovánie Br. tamt. — Aby drzala mlčenie Brig. 52, držěti mlčěnie. Oči drzta póst od všetečného hlédanie Štít. ř. 208b, držěti póst; když káží kazatelé póst provolávajíc a učiec, kak drzzan má býti t. 205b. Dievčí čistotu drrzieti Hrad. 62b (verš 8slab., držěti 3slab.), držěti čistotu. S nížto (ženou muž) manželstvo drrzieſſe t. lb, držěti manželstvie; (staří Čechové) jeden obyčěj zlý jmějiechu, že manželstva nedrziechu DalC. 2. Aby poslušenstvie drrzieli Hrad. 4a. Mateřino naučenie děti drzye tvrdo Štít. uč. 58a, naučenie držěti, zachovávati. Ktož je (druhé boží přikázání) drrzy t. 95b, přikázanie držěti, zachovávati. Aby (židé) drzaly své ustavenie tenere suum institutum Mus. 2. Mach. 12, 24. Panský nález má drzan býti ODub. 64, nález držěti, zachovávati. V každé věci vždy podobný obyčěj má býti drżien Kruml. 6a, obyčěj držěti, zachovávati (Bořivoj) slibu zemanóm nedrzyeſſe DalC. 63, džěti sľub. Byſte byly k nám vieru drzyely, od nás byste nevěry neohledali t. 15, držěti vieru. Hospodin… drzye smlúvu custodiens pactum Mus. Deut. 7, 9, překlad volný. — Každá ta rota (sekta) některé bludné kusy drzije proti obecné vieře křesťanské Lobk. 127a, držeti mínění, učení (mylné, pravé); to ť drżie mnozí učení ŠtítBud. 190, drží t. to mínění, učení; o pánu Kristu nedrzye, by buoh byl Lobk. 176a. Písmo, proti ňemuž nemóž kto mluviti, jedné ač kacierſkú ſtranv chce drżieti HusPost. 96a, držeti kacířskou stranu, učení kacířské strany. Již (vieru křesťanskú) každý nepoškvrněnu bude drzety servabit ŽPod. Athan. Aby král neporúčel vladenie těm, ješto vie, že ſtrany drzye Brig. 108. — Zemdlenie dirzalo mě tenuit ŽWittb. 118, 53; drzala jě pýcha tenuit ŽKlem. 72, 6; abyste ho nedrzyeli Pass. 298. Jeronyma za żywa drżieti nemohl Jeron. 109b, držěti koho zač; (Němci) aby za hosti drzijeni byli Pr. pr. 242. — Konrat vždy s Jaromírem spolu drzyeſſe Pulk. 65b, držěti s kým; s tiem drze všeho dobudeš OpMus. 147b; tak Bedřich kněžstvo obdržě a (s) ſwym yazykem viec drzye DalC. 72. — Sen se sotně drzy luka AlxV. 1762, držěti sě koho, čeho; aby… mužie ſye drzely rádla DalC. 8; by… mužie drzyely ſye radla t. 14; (sledník) stopy sě jelenie chopě vždy ſye ho (jelena) drzy po stopě AlxV. 2317, dirsie zie (part., sledník) vždy truda svého AlxH. 9, 33; planety ot počátka všemi léty vždy ſye drzye svého běha AlxV. 2392; jež (příbuzní) ſye krále drzechu t. 1252; drz ſye každý svého práva DalC. 86; když sě oba súpeřě budeta dyrzyety dědiny té Rožmb. 252, budou si činiti, hájiti právo k dědině té; minu let tomu velmi mnoho, že ſye drzye ten lid obyčějě toho DalC. 2; drzmy ſie v tom jeho rady NRada 1248; jich rady jě ſye velmi drzyety (král Václav rady Němcův) DalC. 96; nedrzte ſye v tom obluda AlxV. 2384. — Proši, túž (t. vieru) mějte k dětem mým, ač ť ſye budu drzyety k svým DalC. 70, držíti sě k komu. — Diechu spolu jako stlúpem, dirsiecze zie (s) svým zástupem AlxH. 3, 25, držíti sě s kým. — Jenž drżuieti bude tenebit ŽWittb. 136, 9, ř- od mimovolného -i; dirfieti tenere Túl. 25b; drżieti Ol. Gen. 24, 56. — Tu řeholi dṙeli Mart. 48b, ř m. rž; co říšského dṙeli t. 52b, též; dṙali t. 47a, m držali, drželi. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
držěti (trojslab.), -žu, -žíš (příč. čin. držal, držěli) ned. držet, mít v držení, vlastnit, chovat, zachovávat; úřad držěti zastávat úřad; držěti radu zasedat, schůzovat; držěti póst zachovávat půst; držěti vieru vyznávat víru Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
držěti (sě) držěti, držěti sě (dvojslab.), též dřežěti, -žu, -žíš (sě) (příč. čin. držal, dřežal, -ěli) ned. třást (se), chvět (se) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
držěti, dřežěti nedok. = třásti se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|