|
|
|
dluh, -a/-u m. 1. závazek, povinnost dluh platiti v. platiti 3 2. prohřešek, provinění, relig. hřích 3. peněžní újma, škoda 4. jaký, čeho dluh, nevypořádaný závazek dlužníka vůči věřiteli týkající se něčeho; též fig. 5. pohledávka, nárok věřitele vůči dlužníkovi 6. dluh, dlužná částka; též fig. 7. chybějící množství V nejstarších žaltářích (Ps 124,5) omylem též za lat. obligati ‚léčka‘ Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
dluh, -a, -u, masc., povinnost, dluh (peněžní), provinění, vina, Pflicht, Schuld; stsl. dlъgъ debitum, z dьlg-. — Páté, ale to nenie z dluhu, by číš bylo přikázáno, má zpověd býti častá Štít. uč. 135b, z dluhu, z povinnosti; z dluhu, ež (svatí) jsú boží přietelé, máme jě ctíti Štít. ř. 29b; to svrchovánie nenie z dluhu přikázaného, ale jen radí to Kristus t. 243a; milovati boha jest spravedlnost, dluh a právo RokycEvJan. 354a, je dluh, je povinnost; v tom lidu, který by z dluhu wiery měl poslúchati příkázaní božích ChelčP. 214b, s dluhu viery, z povinnosti víry, zavázán svou vírou; jež (skutky) przieſ dluh, z dobré vuole činiti mohu Kruml. 400b, přěs dluh, přes povinnost. — Stupujúce w dluhy in obligationes ŽWittb. 124, 5, w dluhi ŽGloss. tamt.; přeložení ovšem mylné, neboť tu jsou obligationes = léčky, ale přece důkaz, že stč. dluh bylo = obligatio, závazek. — Z dluhow opat sám sě zprav sirotčím právem Rožmb. 138, z dluhu peněžních, Geldschulden; právo, pohoniti z dluha t. 68; jakž právo z wyetſyeho dluhu t. 115, t. z dluhu přes 10 hřiven. Ty (peníze) jsú dány w dluhy dlužníkóm KolBO. 1b (1496), jsou dány věřitelům v dluhy, na zapravení dluhů; páni ty peníze hned rozdali w dluhy t. 7a (1494); kteréž (peníze) hned páni dali w dluhu dlužníkóm t. 20a (1495). Za maso, ješto na dluh bral KolB. 156a (1499), na dluh; že 200 popelic za 10 kop gr. č. na dluh vzal a kaupil KolE. 20a (1590); na dluh já hřešiti budu NRada 2100, přeneseně; že (peníze) na dluzych má, kteréž zvyupomíná KolE. 13b (1590), na dluzích. — Aby sňal dluhi lidské ut repropitiaret delicta populi Koř. Žid. 2, 17, dluhy, provinění; odpusť nám dluhy našě debita nostra Modl. 85b, odpusť nám dluhy naše Štít. uč. 28b, odpusť nám naše dluhy t. 33b, odpusť nám viny naše WintCírk. 876 (v Otčenáši z r. 1500). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dluh m. dluh; závazek; povinnost: z dluhu viery měl poslúchati přikázání božích; provinění: odpusť nám dluhy našě Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dluh m. = dlužnost, povinnost Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|