dlabati, -b̕u, -b̕e/-aju, -á ipf.
ojed. dlabiti, -b̕u, -bí ipf.
fabr. co (stavební materiál, zvl. dřevo) dlabat, vysekávat plošky umožňující pevné spojení dvou a více částí
U ojed. podoby dlabiti ze SlovOstřS nelze vyloučit písařskou chybu
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
dlabati, -ḃu, -ḃeš a -baju, -báš, impftiv., höhlen, meisseln; z koř. delb- scalpere. — Zedník, chtě duom krásný udělati, kamenie obierá k rozličné věci, téše je, dlaba, hladí ŠtítBud. 160; takéž (bóh) připravuje kamenie k dokonání Jeruzalema nebeského téše, dlaba, tvrdí, měkčí t. 161; (zedník) kamenie obierá, téše, dlaba, hladí…, takéž bóh téše, dlabaa, hladí Štít. ř. 236a. (Řemeslník) dřěvo dlabe sculpat Ol. Sap. 13, 13, dlabe Lit. tamt. dlabe skálu MamV. (s. v. skála). dlabali sú rucě moji foderunt ŽKlem. 21, 17, ŽKap. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².