diví adj.
1. (o zvířeti) divý, divoký, nezkrocený, neochočený
2. (o vlastnosti) divoký, prudký, spontánně se projevující
3. diví muž(ík) divý muž, lidské stvoření žijící po způsobu divoké zvěře
4. divie kořenie bot. rostlina obdařená podivuhodnou magickou a léčivou silou, divizna n. divizně uspořádáním květů podobná rostlina
5. med. (o „masu“, ojed. též kosti) divý, nadměrně zbytnělý, nenáležitě (rychle) rostoucí
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
diví, adj.,
divoký, wild; z
býv. divьjь. — Za tiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy, hi což jiné ptačie sběři hi přěľúté dywie zvěři
AlxB. 5, 24. Kdyžto zvěř opitomie, jest všé diwie zlosti kromě
Baw. 94. —
Diví muž Faunus: člověk s diwijm mužem v přátelství všedše spolu jídali
Ezop. 114a; diwij muž se otázal
tamt.; diwij muż řekl
tamt.; nedaleko od Troglodytův, kdež diwij mużij jsú
t. 202b; dyvi mužík faunus
Prešp. 272, diwi mužík též
RVodň. 52a, dýwý mužík též
Veleš. —
Divie maso v. maso.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diví adj. divoký; diví muž faun
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
diví adj. = divoký; — diví muž = satyr, faun
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.