děva, -y f.
sr. stsl. děva
1. dívka
2. služebná, služka
Význam ‚služebná‘ z MatHom 374b nejistý
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
děva, -y, fem., dívka, Maid; stsl. dêva virgo. — Omladělá dyewa bez bolesti porodila toho puerpera enixa est hunc, quem Gabriel praedixerat Hymn. při EvVíd. (otisk F. Menčíka v Ruchu 1883, 496). (Rytíř) uzřě (part.) nyekteru diew KlemP. 16 t. j. děvu (rým: hnyewu). Ti bičové tak běchu učiňeni, jakž jě v spěchu ciesař bieše kázal z hněvu připraviti pro tu dyewu Kat. v. 2251; skrze řeči teyto dyewy t. v. 2741 (rým: hněvy). — dieva píší jiní a ḋeva virgo učí psáti Hus HusOrth. 178. — Jm. osobní: Deua NekrP.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
děva f. = dívka; služka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.