cuker, cukra/cukru m.
cukr, -a/-u m.
k střhn. zucker
Dolož. též cukar
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Sr. cukrkanda
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
cukr v. cuker
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
cukr, -a, -u, masc., Zucker; někdy také cukar, cuker; z němč.: střhněm. zucker, sthněm. zucura; to ze střlat. zucara, a to zase z arab. sokkar Kl. — czukr succarum Prešp. 802, Rozk. 1511, Veleš., Synon.; (nápoj nemocného buď) woda zwarzenye czukra Sal. 701; ſ czukrem woda RostlD. 92b; czuker Vocab. 175b; věrduňk czukaru ChirB. 179b. — czukr zeduarium RostlF. 12b, omyl m. citvar.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².