|
|
|
chtieti, chcu, chce, 3. pl. chtie, pozd. chtějí ipf. I. plnovýznamové sloveso 1. čemu, co, (a)by, s inf. ot koho, do koho ap. chtít, žádat, přát si; (o výše postavené osobě) vyžadovat; též neos. komu čeho, co, s inf. ap. chtít, mít chuť, pocítit zájem; neos. komu s inf. („jiesti“ ap. ), kam („na chyšku“) chtít něco, pociťovat tělesnou potřebu zvl. chtieti rád čemu, co, (a)by, s inf. velice chtít, obzvláště si přát něco, po něčem toužit, dychtit komu býti kým, jaký přát si, aby se někdo stal někým, nějakým komu čemu, co, jak chtít něco pro někoho, přát někomu něco 2. čemu, komu přát, stranit, být příznivě nakloněn něčemu, někomu, (z více možností) upřednostňovat něco, někoho; též neos.; (králi, muži) zvl. chtít někoho za někoho 3. (o Bohu ap.) čemu, komu, (a)by ap. mít vůli k něčemu, dávat průchod něčemu, umožňovat, aby se něco někomu dálo 4. s inf. chtít, mít snahu, projevovat vůli, být ochoten 5. s inf. chtít, hodlat, mít v úmyslu, pojmout (ipf.) záměr uskutečnit něco; též neos.; ve spojení s příslovečným určením místa vyjádřujícím cíl budoucího děje s elipsou infinitivu pohybového slovesa kam chtít se pohybem někam dostat, mít v úmyslu se pohybem někam přemístit v právnických slibových formulích „jmieti a chtieti“ s inf., „chtieti a povinen býti“ ap. zesiluje závaznost slibu 6. s inf., čeho, též chtieti rád snažit se, usilovat o něco 7. čemu, že…, s inf. ap. domnívat se, myslet si, mínit; tvrdit 8. (o neosobovém) s inf. směřovat k něčemu, mít tendenci 9. (o neosobovém) vyjadřuje děj probíhající nezávisle na někom n. na něčem II. sloveso užité v opisných slovesných tvarech 1. v imperativu (zvl. záporném) s inf. vyjadřuje opisný imperativ 2. v indikativu prézentu, popř. v souvětích s minulým časem ve shodném slovesném čase (zvl. ve verši) n. v kondicionálu s inf. též chtieti rád; v právních textech též ve spojení „chtieti a jmieti“ vyjadřuje opisné futurum 3. v prézentu s inf. vyjadřuje opisný prézent 4. v préteritu, zř. v aoristu s inf. vyjadřuje opisný minulý čas 5. zř. ve tvaru nt-ového participia s inf. vyjadřuje opisné nt-ové participium (tj. děj souběžně probíhající děj) 6. ojed. v infinitivu s inf. vyjadřuje opisný infinitiv III. modální sloveso 1. s inf. vyjadřuje předpoklad n. obavu, že nastane děj vyjádřený infinitivem 2. s inf. čím (žalem ap.), v čem (hříchu) skoro, téměř, málem (s ind. préz.); vyjadřuje vysokou míru pravděpodobnosti, že nastane nežádoucí děj vyjádřený infinitivem 3. s inf. v tázací větě vyjadřuje váhání ohledně volby nejlepší možné následující činnosti 4. s inf. jistě, určitě (s ind. préz.); vyjadřuje vysokou míru jistoty, že platí obsah sdělení IV. ve funkci jiného slovního druhu 1. ve tvaru nt-ového participia ve funkci adv. „chtě“, „chtiec(e)“ úmyslně, vědomě; „nechtě“, „nechtiec(e)“ nechtěně, neúmyslně, mimovolně 2. v souřadném spojení nt-ových participií chtiec(e) i nechtiec(e), chtěj(te) (a)neb nechtěj(te) ap. ve funkci adv. chtě nechtě, chtěj nechtěj ap., volky nevolky 3. ve spojení se zájmenem, zájmenným příslovcem n. adjektivem ve větě vedlejší připouštěcí, zř. v part. konstrukci -koli (cokoli, jakýkoli, kudykoli ap.); vyjadřuje neurčitou n. libovolnou (zvl. vysokou) míru něčeho 4. ve tvaru nt-ového participia po slovesech pohybu a mluvního projevu s inf. ve funkci spojky aby…; vyjadřuje účel děje vyjádřeného předcházející větou hlavní 5. ve tvaru nt-ového participia po slovesech uvažování a sdělování s inf. ve funkci spojky že…; připojuje vedlejší větu obsahovou Dolož. též hláskově zjednodušené n. pozměněné tvary chcmy, kcmy, ktie, cu ap., řidčeji též tvary s náslovným cho- (chotě, chotěli ap.) Sr. neroditi. K IV/2: sr. nechtěnie 2 Některé doklady, v kterých se objevuje sloveso chtieti ve spojení s infinitivem plnovýznamového slovesa, lze interpretovat dvojím způsobem: buď jako plnovýznamové sloveso vyjadřující vůli, záměr, přání ap. (tj. v rámci významů sub I.), nebo jako pouhý opisný tvar pomocného slovesa (tj. v rámci významů sub II.) Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
chtieti, chcu, chceš, 3. mn. chtie, novotv. chtějú, impt. chtěj, part. chtě, novotv. chtějě, chtíti, wollen; za chť- bývá kť-, hť-, za chc- pak kc-, hc-, c- a také chť-. Stsl. chotêti, někdy chъtêti velle; z chъt-, chot-. — chczmy-ly, móžem bez knězě býti DalC. 34. Zvaní, chtije-li, vezmú to orudí, z ňehož pijí, a dějí je, kam chtije Alxp. 54; byl mnohý nevěda, kam chtyel král, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 21; lvový šťenec… uzře někde stádo volóv…, stana i počne tam chtyety AlxV. 191; král Darius náhlú jiezdú chtye preč sedieše na vozě AlxBM. 1, 31. Vrábata… z hniezda chtyecze LMar. 43. (Alexander) chtyeſye na Múříny AlxV. 2225; že chtyel na ň (Bessus na Patrona) nevinně AlxBM. 4, 39. — Již chtie pokojiu volunt pacem ŽKlem. 34, 27, chtieti čemu, komu; rytieřstvie nechcze pokoji NRada 891; mnohý o to stojí, v sboží ve cti chtie pokoji, ješto nemóž spolu trvati t. 1022; ktož nechcze klidu t. 910; nebo i nynie i vždy chce jim (přikázaním) Kristus od každého ChelčPař. 158a; který jest člověk, že chcze životu vult vitam ŽWittb. 33, 13, ŽPod. tamt.; již chtye právu mému volunt iustitiam meam ŽPod. 34, 27, již chtie pravedlnosti méj ŽWittb. tamt.; hi jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě zamyslil chtye kteréj zlobě AlxB. 8, 21; ne bóh chtye nespravedlnosti ty jsi non deus volens iniquitatem tu es ŽPod. 5, 5, za to: bóh nechcze křivdě ty jsi ŽWittb. tamt., bóh nechce zlosti ty jsi ŽKlem. tamt., ŽKap. tamt.; svatý Prokop téj chvále nechtieſſe Hrad. 10a; by n’údatní, lepších zřiece, byli také lepšiu chtyecze AlxB. 8, 29; chczeſly ty kněžstviú českému, musíš prvé Oldřichovi hlavu stieti DalC. 35; tomu (měštěnínu) poručil kupec peníze své…, potom zase se navrátiv i chtěl svému od toho měštěnína Ezop. 13la; že by svému již chtieli KolB. 109a (1498, t. že by svých peněz již dostati chtěli); (moře) by opět chtělo daktyluom Ezop. 100b; v tom sem poznal, že jsi mně chtiel voluisti me ŽKlem. 40, 12; nechtiel mně noluit me ŽWittb. 17, 20; chcziu tomu, by (vy) …mi lékarstva dobyli, jímž bych mohl dietě jmieti ApD. b; ani chczme tomu volumus Lit. 2. Reg. 21, 4; jakémuž chceš, panno, muži, takéhož ť já nikdiež nevědě Kat. v. 471; odpovědě cele jemu (vdova ženichovi): Nechczy tobě ni jinému, nebo sem slíbila býti v čistotě až do mé smrti Hrad. 102a. Za to vlivem cizím chtieti co (akk.), a k tomu záporné nechtěti čeho: jenž chce život vult vitam ŽKlem. 33, 13; (zvěř) kletcěmi lomieci řula své schrány nechtyeczy AlxB. 5, 26; snadno k tomu ponúceti, ktož co sám bude chtyety AlxV. 423; co by chtijety jměla Štít. ř. 15b. — chczy tu býti Růž. 5, chtieti s inf.; nechczu živa býti DalH. 39; kto cze býti vždy pokojen AlxV. 846; najmenšie věci bez toho (slušného zřiezenie) býti nechtie Všehjir. 47; (ne)dajmež j’mu živu býti, (a)č chczeme (m. chcme) svého hoře z(býti) AlxH. 10, 39; zde královstvo, zde chczi jmieti a vám chczi své země přieti AlxV. 697 sl.; těm, jižto… utrpenie jmieti nechtye Krist. 66a; chtie-ly (chce-li) kto vody míti Mill. 94a; že chtie (m. chce) radějše umříti nežli živa ostati Mand. 55b; když chczi (m. chtí) kterú věc kúpiti quando volunt emere Mill. 114a; czy vem něčso dobrého řéci AlxV. 1063; kczy pověděti t. 394, chy ť pověděti Růž. 5; chczete-li pohověti, chczy vám něčso pověděti AlxV. 857 sl.; jáz na to jistě nechczi dbáti, chczy zěvně věděti dáti… o králi, čsti seho světa AlxV. 63 sl.; ktyel-li bych to vše klásti, co v téj straně měst i vlastí, dotad bych atd. t. 667; uši tak jsta zavřěně k pravdě, ež jie slyšeti nechczta Štít. uč. 25a; že chtiem (m. chcem) prakuov nadělati Mill. 91a; (lení) nebude chczieti pracovati ŠtítMus. 114a; my též chczme učiniti Lobk.5a; když (Filip) chtijſſe raniti Alexandra Alxp. 8; vidúc, že jiu (Lidmilu, oba vrahové) chczta zabiti, káza jima přěd sě jíti DalC. 26; (Čechové) chetiechu (sic) jej zabiti DalKK. 76; ač chczte sobě pomoci AlxB. 1, 2; Filota… hna tam a ktye svým pomoci AlxV. 1683; chczu ť sě tu tak péci (starati), že atd. Kat. v. 1542; soci…, chcziecz jej (krále Kosta) křivě osočiti t. v. 58; když kto kúzly ktye jej (hada aspida) jieti AlxV. 223; chczme vstáti Růž. 3; chtes-li podle mne zuostati pro křest a pro jméno božie Baw. 373. — Ve mnohých výrazích chtieti s inf. nemá však chtieti svého významu reálního velle a je skleslé ve význam pouze formální; nejčastěji bývá výraz takový perifrasí futura; někdy není dosti zřetelno, je-li chtieti významu formálního či reálního, a tu bývá možno pojetí oboje. Zlý člověk to chcze býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým užiti DalHr. 3, zlý člověk to chce býti = to věru jest, by to byl. Povězte, kam jě (peníze Jidášem vrácené) chczemy dieti? Hrad. 88b, kam bychom je měli dáti, co bychom s nimi měli učiniti. (Bolest bohatci) vstúpi v obě pleci…, až sě chtieſſe hořem vztéci t. 142b, že se téměř vztekal. Slunce se chce až užéci, že se chce lev znojem vztéci Baw. 67. Co chczema učiniti, zahynema-li či zvícezíva? Otc. 395a, co máme, co měli bychom učiniti? v orig. lat.: quid agimus? Vařiž tak dlúho, až by již stred chtiel býti čern ChirB. 180b, až by stred začal černati. Maria je sě mysliti, kam sě chtyelo to slovo (zvěstování andělovo) obrátiti ML. 44a. (Všichni) sě včěchu diviti, co by to chtyelo býti svD. 52. Kateřina poče tomu sě diviti, která chcze býti okáza Kat. v. 255. Neb jich (Peršanův) viece nevědělo, což sě ot sich (zrádcův) státi chtyelo AlxBM. 2, 23. Tak sě běchu (oboje vojsko v bitvě) tvirdě sněli, vňuž by koli z firmamenta všěcka čtyři elementa chtyela sě vydřieti z kořen AlxB. 2, 26. Když opat chtieſſe umřieti cum moriturus esset Otc. 359b. Rač slyšěti, mój milý muži, však vidíš mú i svú núzi…, dietky chtie hladem zemřieti Hrad. 124a, chtie zemřieti = morituri sunt, skoro umírají. Dokavad chczeſs zapilá býti? usquequo ebria eris? Ol. 1. Reg. 1, 14. To vieš, že jest tomu v skořě (sě) státi, že Herod chcze dietě zahubiti ML. 47a. První užitek (modlitby) jest, že chczy devět duší z očistcě zprostiti, druhý užitek jest, že chczy patnácte hřiešných od hřiechóv odvrátiti t. 14a, že zprostím, že odvrátím. Nijeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti, ač chcze vám žěl toho býti, čsož ste své viděli škody AlxM. 1, 7. Co chcte mi dáti a já vám ho zradím HusPost. 37b. Počěchu sě kanovníci diviti a řkúc: Co chczemy učiniti? Hrad. 2a. (Oldřich) počě mluviti: Na které chczemy lesy jíti?… kde chczmy loviti počieti? Hrad. 5b. Liška počě vždy volati, řkúc: Běda mně, co mi sě chcze státi! t. 133b. (Jan) vecě: Co sě chcze zde státi? Vít. 35b. Tehdy Kaifáš: Poslúchajte, vece…, co chczmy sdieti Ježiúšěvi? Hrad. 74a. Ona (žena mužovi) počě děkovati, řkúc: Kdy sě chczwie na trh bráti, …chczewie ľ jíti u pondělí t. 124b. Proč kryješ sebe, dada jiej (Maří Magdaleně) tu túhu jmieti, jež (že) žalostí chcze umřieti? t. 34a. Při tom, ješto chce skončěti ŠtítE. 309. É, žádný mistře, rač vesel býti, chcze k náma dobrý kupec přijíti Mast. 216. Kterak chczem tomu učiniti, bychom jeho mohli uzdraviti? quomodo sanabimus Otc. 225b. Kterak chczme učiniti? Mart. 22b. Oni slibují, že to chtie učiniti ChelčPař. 16lb. Potom pak, chtyewſſe j’ho sžéci, mohli věkem preč utéci pro strach veliké hřímoty ApŠ. 108, chtěvše j’ho sžéci (pohané apoštola) = combusturi. To kázanie chtye Ježiúš naplniti bieše sobě kázal beránek upraviti Hrad. 76b, chtě naplniti = impleturus. Ciesař… káza pannu cně schovati i jide chtye obědvati Kat. v. 1399. Ten král…. zamysli chtye jěti lovit Pil. b, ustanovil, že pojede lovit, chtě jěti lovit = venaturus. Tet j’ho (císař apoštola) chtye mučiti vsadi v olej vrúcí ApŠ. 4. Za ňehož ktož budú živi, (u)zřie v světě hrozné divy, (t)akže všecka šírost zempná bude po všem světu tempna (c)htyeci sě vydřieti z kořen Pil. c (předvídá otec Pilátův). On (otec Pilátův, vida ve hvězdách, že by toho dne mohl zploditi syna pověstného) mienil chtye z toho jmieti utěšenie, nalit túhu jmieti bude Štít. uč. 9a, mienil chtě jmieti = že bude míti utěšení. Taký byl křik diábly stvořen, mniece (diáblové), by sě země sřekla, chtyeczi jě vyhnati z pekla AlxB. 4, 15, země sě sřekla, chtieci jě vyhnati = že je vyžene. Nestoj po tom, aby (ty) mnoho rozdával chtie umřieti ŠtítBud. 221. (Králové) lekli jsú sě a bojiece sě, zda by (bojovníci kaamovi) proto přijeli a chcziecze na jejich země udeřiti Mill. 83a. — Chczeſſ-li rád pevnému domu NRada 1452, chcu rád, význam slovesa chtieti stupňován doplňkem rád, a podobně v záporném nechcu rád; tu křik zprostřěchu (Řekové) veliký, odění (dat.) chcze rád všeliký AlxV. 1387; kto chczete rádi slyšěti Mast. 133; tdy se mu uda přijěti k řěcě…, ande druh před druhem spějiú a chtye rád býti za mostem AlxM. 4, 20, chtě (part.), t. druh; ande druh druha dosiehá, chtye sě rád dobrati břěha AlxV. 1816; za nímž (vlkem) lační šťenci tekú… přijiesti sě rádi chtyecze t. 1417; Menna smutně stáše a k bohu srdcem vzdycháše, že s ním (sv. Prokopem, s kříži) rád choditi chtieſſe Hrad. 10a; ješťe stáchu (po bitvě), o pobězě nevědúce, v jednom křídle pohan málo…, ti pro čest, ženy, děti nechtyechu rádi běžeti AlxV. 1776; Němci… rádi tu přěbývati chtiechu Hrad. 25a; svatý Prokop nechtie rád opatem býti t. 8a; kněz rád chtieſſe pomeškati t. 145a; jinoch… chtieſſe ji (vdovu) rád pojieti t. 101b; chtiela bych všecko ráda učiniti KřižB. 88b; Samuel želel toho a plakal a chtiel je rád od toho zámysla odvésti ChelčPař. 165a; ale chtiel bych dnes rád, by celý svět zpoviedaje se knězi múdrému… obrátil se k bohu t. 159a. — Druzí chtye, že (svádu) někdy tvořiti dobro ChirB. 32b, chtieti = míniti, tvrditi, výklad podávati; něteří tomu chtyely, by (Jidáš) byl Němec Vít. 46b. — Chtiey kto neb nechtiey, vždy ť v těle ostane nepřietel ŠtítOp. 26a, chtěj nebo nechtěj; ale chtieymy nebo nechtieymy, vždy nás tresktáním (bůh) myslí spasiti Kruml. 421b; mnoho dobrého…, leč já chtyey leč nechtyey, ty s’ mi vždy dal Aug. 9a, leč chtěj leč nechtěj. — Již ť mi sě chcze velmi píti Hrad. 124b, chce mi sě; chcze mi sě píti t. 6b; mně sě na ten trh nechcze t. 124b. — chczy volo Prešp. 222, nechczy nolo MamA. 30a; chcz prositi Kruml. 421b, omyl m. chci; chczſ-ly Růž. 2, chczely m. chceš-li t. 4; chcze vult Prešp. 189; chczme HilarRožmb. 19b, t. 25a, t. 46a; chczmy Hrad. 74a, nechczmy t. 115a; chczte Trist. 111, t. 116; thes Kunh. 151b m. chceš; kam cheſſ m. chceš Růž. 2, necheſſ-ly tamt.; htye Umuč. lb t. j. chtě (part.), t. 2a (2), nehtyels t. lb; jenž chtiegiſſie Otc. 4a; chtyewſſe ApŠ. 108. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chtieti, chcu, chceš (řidč. chocu, choceš; du. 1. chcvě, chcva, chcevě, chceva, 2., 3. chcta; pl. 1. chcmy, chcemy, -e, -a, 2. chcte, chcete, 3. chtie, chtějú; přech. přít. chtě, chtěje; impf. chtiech, chtieše, chtějiech, chtějieše; aor. chtěch, chotěch) (čemu) ned. chtít, mít vůli; vyžadovat, přát si; zamýšlet, hodlat, snažit se; zlý člověk to chce býti jistě je, asi je; co chceme učiniti co uděláme, co máme udělat; dietky chtie hladem zemřieti zemřou hladem Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
chtieti nedok. (čemu) = chtíti (co); — chci přijíti = přijdu; chci zemřieti = zemru; chci dáti = dám atp.; chcemy jíti = půjdeme; — chtiece = úmyslně, vědomě Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|