broný adj.
Sr. bron, bróna
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
broný, adj., bílý, weiss; stsl. bronъ albus. — Táhniechu vóz osm koní, a ti byli všici brony AlxH. 2, 7, a ti biechu všickni brony AlxV. 1217, alba Jovis currus series ducebat equorum Gualth. 2. 106. Rozum (personif.) sě k tomu přičini, přivede pět ručích koní, jenž ni vrani ani brony biechu Vít. 6a. Koni črvení, peřestí a broní albi Kladr. Zach. 1, 8, broni Pernšt. tamt.; po koních ryzích, strakatých, bronich a vraných Lit. předml. k Zachar.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
broný adj. bílý (o koních)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
broný adj. = bílý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.