bratřícě, -ě f.
k bratřie
1. expr. bratříčkové, bližní, souvěrci
2. expr. bratří, členové téhož řádu, mniši, církve ap., „spolubratřie“
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
bratřícě, -ě, fem., demin. z bratřie, bratrьja; singular významu hromadného = bratří, bratříčkové, Brüder, Gebrüder. Bratrzice milá! boha milujte! Pass. 315. bratrzycze moje! povězte JiřBrn. 60. Ba bratrzycze, již nejsme hosté u vieře! Štít. uč. 60a. Bratrzijcze! v svobodstvie jste povoláni Štít. ř. 188a. Bratrzijcze! upadne-li kto v hřiech, naveďte takého milostivě t. 60a. bratrzice! by to mohlo býti ŠtítBud. 159. Ó najmilejšie bratříce! HusE. 3, 133. bratrzice! mějte dobrú mysl fratres Ol. Jud. 7, 23. bratrzice! fratres Koř. Řím. 8, 12. Aj, bratrzycze! jest vás sedm Otc. 285a. — Vyběhú ta bratrzycze proti nám Otc. 12lb. (Sv. Prokop) svú bratrzyci milosrdně napomínáše Pass. 314. Od své bratrzicie odpuščenie vzem t. 331.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bratřícě, -ě f. (sg.) (demin. z bratřie) bratří, bratříčkové
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bratřícě f. = bratří(čkové)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.