božec, -žcě m.
k bóh
1. bůžek, pohanská modla
2. nemoc projevující se křečemi, zvl. padoucnice n. psotník, božec
3. křeč, zvl. postihující svaly celého těla
Též za lat. epilepsia, spasmus, tetanus
K významu 2: etym. souvisí s vírou v posednutí zlým duchem, božcem, sr. Machek, Etym. slov.² s. v. božec
Sr. bóžek, křěč, SSJČ božec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024).
božec, -žcě, masc., bůh pohanský, heidnischer Gott: bozcowe jich ubi sunt dii eorum ŽPod. Deut. 37; bozczom immolaverunt diis t. 17; ande zvěř, dobytek tepú i žhú kladúc na hromady na čest bozczom Kat. v. 1212. — Psotník, padoucí nemoc, Fraiss, Fallsucht: kterak máš pomáhati lidem, kteréžto bozecz trápí Chir. 295b; kto má bożecz tu nemoc LékA. 102a; ano bozecz lámá (dítě) Rokyc. 52b; boziecz tetanus Rostl. 14a, bozecz *nigra Prešp. 1573 (v kap. o nemocech), Rozk. 2297 a Veleš., bozecz *mygra BohFl. 27b, bozyecz ApatFr. 115b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
božec, -žcě m. pohanský bůh; psotník, božec (dětská nemoc)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
božec m. = bůh, pohanský bůžek; — psotník (dětská nemoc)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.