Nero, -a/-ona m., též neskl.; poses. Neróv
jm. osob., Nero: podčěšie nerow PasMuzA 299; ot Nerona ComestS 404b (od Nera ~K) a Neroně; za časóv nerowych LyraMat 154a sub Nerone; ciesaře římského, Nero pohana ChelčSíť 89b; o Nerowj AktaBratr 1,190a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Nero, -a, masc., jm. osobní: řetěz, jímžto byl okován svatý Petr za nera ciesařě Pass. 395; za ciesařě Nera t. 294; v těch časiech počě Nera břicho boleti t. 310; Šimon nerowi vece t. 295; za ciesaře Nero ChelčPař. 168a; Nero, ciesař pohanský ChelčSíť. 118a. — Adj. Neróv: jeden mládec, podčěšie nerow milostný Pass. 299; za nerowa ciesařstvie t. 309.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².