Mařata proprium
Dolož. též adj. poses. Mařatóv
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 4. 2024).
Mařata, -y, masc., jm. osobní; z -ęta. — Marata NekrP.; Marata conversus Břevn. XIII; Marzata UrbHrad. 11, UrbE. 27. — Odtud demin. masc. Mařatka: Marzatka Urb. 73, — Mařátko: Marzatko TomZ. 1397 n 237.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².