Francúz proprium
ojed. též Francúch proprium
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: František Martínek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
Francúz, -cóz Francóz, -a, masc., z něm.: střhněm. Franzôs, Franzôse. — S tím pyšným Francauſem Ezop. 154b; proti Francozowi t. 155a. Všecky Francauzy pomordovali VelKal. 93; s Francauzy t. 269. — Příjm.: Franczus TomZ. 1429 st 47.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².