Babylon proprium
Vl. jm. místní, dolož. též adj. poses. Babylonóv
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
Babylon, -a, masc., Babylon. Babylon, město veliké AlxV. 631; babylon slove proměna řěči obrové t. 637. Divž sě, babylone město! AlxB. 6, 31; tenž, Babilo! tvým králem bude t. 7, 2, ecce… Babylon!… rex illc erit tuus Gualth. 6, 2 sl. Do babylona AlxV. 1789, u babilonye lok. AlxB. 7, 13; babilona gen. ŽGloss. 86, 4, babylona Štít. uč. 76b, w babylonye tamt. Leťalo jest babylon cecidit Babylon Pror. Isa. 21, 9, vzato za neutr. — Také Babyloň, -ě: mast z babylonye Mast. 152 (rým: vuoně), (Nabuchodonozor) vedl jej (krále) do babilonye in Babylonem Ol. 2. Par. 36, 6. — Adj. possess. -óv Babyloňóv: zatratím Babylonowo jmě Babylonis Pror. Isa. 14, 22.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².