Čech, -a, masc. jm. os.: v téj zemi bieše lech, jemužto jmě bieše czech
DalC. 2; ten czech mějieše bratróv šest, a ot nich mnoho čeledi, juž jedné noci czech osledi
t.; vece czech k svému sboru
t.; by czech sám sedmý na téj hořě
t. —
Jm. národní, Bohemus. (Na mostě v Praze) nebude viděti chzecha
AlxB. 6, 28. Byl v Českéj zemi opat, jemužto jmě bylo Prokop, czech urozený
Pass. 311. Czech Bohemus
Prešp. 851. Plur. czechowe na Prahu vzběhú
DalC. 36; czechowe prostřed hradu stojiechu
t.; czechowe sě neozřěchu
t.; tu czechowe Němce pobichu
t. 44. Když czechi v klášter jdiechu
DalH. 42; t. j. Č
echy =
Čechové, jméno země vzato za
jm. obyvatelův; czechy
DalC. t., chtyechu jej czechy zabiti
t. 7, czechy sě vzpodvihú
t. 45, czechy krabošky sobě učinichu
t. 47, tu sě czechy dobřě mějiechu
t. 58, czechy za knězem jako lvové diechu
t. czechy jě (Polany) bojem podjidú
t. 65, toho (Bedřicha) czechy z země vypudichu
t. 71, czechy sě jich jěchu bíti
t. 72, czechy sě do Prahy snidú
t. 74, vy, czechy, nemóžte mě vypuditi
t. 76, mé czechy s právem mi to učinichu
t. 77, czechy všě nepřátely zbichu
t. 78, proč czechy za lidi stáchu
t. 84 a j. — Ciesař czechi pobi
DalH 31; což tam bylo czech, ty všecky zbichu
DalC. 33, ciesař chtě od czech polské zlato mieti
t. 44, mnoho czech nerodi přijíti
t. 52, král nesmě (neosmělil se) czechow u potřěbu přivinúti
t. 92; ten nerodi czechom ztravy dáti
t. 33; na czechach Polené všěch tvrzí dobychu
t. 33; czechy Bohemos
Prešp. 186a; Boemi neb Czechowe
Pulk. 2a, ti ſlowanowe neb czechowe
t. 3a, czechowe se vrátili
t. 122b, Czechow a Moravčicóv
t. 85a.
Plur. nom. Češi je z doby novější, ještě
r. 1602 nebyl obvyklý,
v. Histor. Ml. III, 1, 90. — Vzato za
příjmení: Mikscho Czech
Reg. IV, 1336, relicta Czechonis
Lún. ks. 1355, Czech
TomZ. 412 st 221, Hynek
Čech PoprR. 13. —
Čechy,
jm. země, v. t.